Kapitalismus model Silver Rocket
Töhötöm 2. 7. 2007
Tohle bude trochu zvláštní a dlouhej text: jak jste si všimli, kromě toho, že pořád vydáváme desky (a děláme to už skoro deset let), poslední dobou jsme se docela intenzívně pustili do pořádání koncertů. Důvod je jednoduchej: nikdo sem nevozí kapely, který se někomu z nás hodně líběj, a tak si musíme tak nějak pomoct sami. Taky nás průběžně kontaktujou různý lidi a ne moc známý kapely, který hledaj koncert v Praze – a pokud nás baví, co dělaj, rádi jim pomůžeme. Doufáme – a podle toho, jak chodíte na koncerty, to asi není daleko od pravdy – že nejsme jediný, kdo z toho má radost.
Od začátku si zakládáme na tom, že Silver Rocket není něco, co by se dělalo kvůli penězům. Možná si teď vysloužíme pár úšklebků nějakejch cyniků a materiálně orientovanejch jedinců, pro který jsou peníze jediný božstvo, ale věřte nebo ne, prachy nás prostě zatím nijak nezajímaj. Zajímá nás muzika a koncerty. Nejsme zase ale takový hipíci, abychom žili mimo realitu, a proto čtěte dál.
Pelican: +4600
Booking kapel je docela zábavná a promyšlená činnost, kterou se učíme za chodu. Má svoje pravidla, který jsme neznali – a protože si myslíme, že jste o nich třeba ještě neslyšeli (to se samozřejmě netýká těch, co už koncerty dávno dělají), rádi bysme se o ně podělili. Když naplníte Akropoli lidma po střechu, vypadá to jako šance na zbohatnutí. Když je našlapaná Sedmička, zavání to solidním ziskem. Je fakt, že vám jako pořadatelům proteče rukama docela slušnej balíček tisícikorun. Jak se tohle zlatý prase rozdělí? A je vůbec o co stát?
Buď nás osloví kapela, nebo její booking agent – záleží na tom, jak jsou tzv. „velký“. Nebo je oslovíme my. Docela dlouho předem se připravuje turné, hledá se datum, Praha je strategicky položená, většina kapel tu chce hrát, tohle nebejvá problém.
Pak se dohaduje tzv. garance – čili prachy, který musí pořadatel koncertu vyplatit kapele v každým případě, i když vůbec nikdo na koncert nepřijde. Tady samosebou hraje roli věhlas kapely. Může to bejt suma od stopadesáti euro (to je takový minimum na přežití na turné pro úplně neznámou kapelu) až do tisíců euro, to ovšem třeba za několik dobrejch kapel. Party, který děláme na 007, mají garanci mezi 200 - 350 euro. Opravdou hodně hodně velký kapely chtěj docela ranec. My jsme se zatím s žádnou garancí nedostali nad 2500 euro – rozhodně totiž nechceme plnit nějaký nehorázný požadavky kapel, to přenecháme jinejm. Nebudeme nikoho přeplácet, abysme pak museli šroubovat cenu lístků. Jak je domluvená garance, je ruka skoro v rukávě.
Maserati na Karlově mostě: +2300
Další krok je naše geniální intuice: musíme si spočítat a pomocí věštecký koule odhadnout, kolik na to tak může přijít lidí, jaký budou kompletní náklady (garance kapele, nájem za klub, jídlo a ubytování pro kapelu, nějaká propagace) a kam až zajít se vstupným. Tady vyznáváme jednoduchou strategii, pravidlo 1: co nejlevnější lístek, za úspěch se považuje, když se vydělá na výše jmenovaný náklady, profit nepotřebujeme.
Dál se hledá klub, kde to bude. Nájem v Praze za klub se pohybuje od 3500 Kč za nejlepší místo, který známe (007), až po naprosto „evropský ceny“ za velký sály jako Akropolis (30 000 Kč + DPH) a podobně. Když je zamluvený místo, sláva, můžeme to celý potvrdit.
Lair Of The Minotaur a Capricorns: –4650
Pak je zdánlivě klid, věnujeme se hlavně propagování koncertu. Záleží na tom, co je to za akci, ale dobrý zboží se chválí samo. Někdy stačí náš web, jindy rozesíláme "tiskový zprávy" (hahaha... ve skutečnosti spíš nejchytřejší kecy) do médií, který by to mohlo zajímat, někdy dostaneme od agenta nebo kapely cédéčka, který si hudební novináři třeba vezmou na nějakou recenzi. Někdy si platíme reklamní proužky na dobrejch hudebních webech. Vždycky děláme letáky, máme rádi hezký letáky: tohle stojí dalších pár tisícovek (když jsou barevný).
Datum koncertu se blíží. Kapela pošle rider, kde jsou sepsaný jejich představy o ubytování, jídle a dalších specialitách. Tady nastupuje další neporušitelná zásada, pravidlo 2: chovej se ke kapele na turné tak, jak bys chtěl, aby se chovali jinde k tvojí kapele. Snažíme se pro kapelu udělat v maximálně možný míře naprosto všechno. Tohle stojí ovšem peníze: ubytování záleží na požadavcích kapely, někdy je ubytujeme u někoho doma, což je nejlevnější, jindy v hostelu (zhruba 400 korun za osobu), jindy v hotelu (1000 korun za osobu). Za jídlo utratíme cokoliv od jednoho do třeba deseti tisíc, záleží na počtu osob. Někdy vaříme sami, vždycky nakupujeme spoustu věcí, jindy za ně platíme účty v hospodě. Tady nešetříme. Ale nikdy bysme žádný kapele nekejvli na diktát typu "Každýmu pět chlazenejch lahví šampusu, ozdobný plátky ananasu, čtyři kurvy a kilo koksu." Tyhle výsady patří jen Silver Rocket kapelám, hehehe... Nicméně aby bylo jasný: kapely se většinou chtějí jen dobře najíst a napít, nic nemožnýho si nevymejšlej.
Diario: –3000
Koncert je tady, kapela přijede odpoledne, my jsme v pohotovosti, zvukovka, jídlo, třeba ubytování, bezpečný parkování dodávky, v případě slavnejch jmen odhánění dotěrnejch novinářů, postarat se o vstupný atd. atd. V den koncertu máme dost práce (některý z nás si bohužel musejí brát i dovolenou z práce, což za rok vydá třeba i na celej tejden), ale tohle nás opravdu baví. Je příjemný pozorovat ten cvrkot před koncertem (třeba zvukovka Boris byl docela velkej zážitek). Pak přijdete vy, házíte palicí pod pódiem, popíjíte u barů, kecáme spolu, když je čas. Kvůli tomuhle to celý probíhá.
Po koncertě nastane zúčtování. Vezmeme všechny peníze ze vstupu (na Sedmičce to bejvá třeba něco mezi 10 - 30 000 Kč, v Akropoli klidně dvě stě litrů – tohle si snadno spočítáte sami, kapacita 007 je dejme tomu 250 lidí, když je hlava na hlavě, 100 lidí je obvykle dobře navštívenej koncert, plná Akropole je něco mezi 500 a 700 lidma) a rozdělujeme. Garance kapele. Pokud má booking agenta - jeho odměna (nevelká, třeba 10 procent garance). Snažíme se vždycky dát nějaký peníze předkapelám. A pak si odečteme všechny naše náklady: nájem klubu, peníze za ubytování, jídlo, za tisk letáků, bannery – prostě všechno. Nechceme, aby někdo z nás cpal do těhle aktivit svoje vlastní peníze. Pak nastává velká chvíle, tzv. break even. Kapela dostala garanci, agent případně dostal svoji provizi, naprali si břicha, maj kde spát, účty jsou zaplacený, je za náma všema dobrej koncert. Pokud dosáhneme bodu nula, jsme všichni maximálně spokojený. Obvykle kalkulujeme cenu lístků tak, aby break even nastal na 007 při cca 100 lidech (a za rozumnou cenu lístku, což znamená třeba do 200 Kč), v Akropoli tak při 400–500 (za rozumnou cenu lístku). Když to dopadne takhle, jsme nadšený, nula od nuly pošla.
Daughters: +800
Jsou ovšem další dvě možnosti: přijde míň lidí a do break even chyběj peníze. Pak se nedá nic dělat, platíme z vlastní kapsy. Další zásadní věc, pravidlo 3: nikdy neojebávat kapelu. Nikdy. Garance je svatá.
Naštěstí poslední dobou řešíme spíš opačnou situaci: přijde vás hodně a máme peníze navíc. Break even je překonanej a na stole v šatně mezi zbytkama jídla a prázdnejma lahvema leží balík peněz. Pokud naplníme Sedmičku (malá kapacita, ale taky o hodně menší výdaje), je to třeba 8 000 Kč, pokud naplníme Akropoli (hodně lidí, současně ale vysoký náklady), je to samosebou víc, třeba 60 tisíc. Poslední zásada (není z naší hlavy, takhle je to domluvený předem, ale považujeme tu dohodu za přiměřenou a férovou), čili pravidlo 4: z tohohle „zisku“ dostane minimálně 70 procent kapela a 30 procent promotér, čili my (často děláme koncert s někým napůl, pak se tahle suma dál dělí). Samosebou všechny peníze z merche jsou kapely, s tím nemá promotér nic společnýho.
Nabízí se jedna otázka: když si agent kapely bere svůj podíl před break even, má ho teda garantovanej, proč totéž neudělá promotér, kterej tak nese celý riziko akce? Tohle zvažujeme. Mohli bychom si účtovat něco, čemu se říká „promoter's fee“, třeba ve výši podílu booking agenta, a zvýšit svůj profit z akcí, který finančně končej kolem bodu nula. Svůj čas a energii věnujeme týhle činnosti rádi a zadarmo. Je pravděpodobný (dělá nás na koncertech 6 lidí), že by tyhle peníze stejně skončily u stánku s merchem příslušný kapely (ano, hehe, někdy dostaneme CD nebo triko, často si to ale sami kupujeme – máme svoji důstojnost). Zatím jsme to nikdy neudělali. V Evropě to prý někde zvykem je, jinde zase ne. Uvidíme. Pokud to uděláme a necháme si tak za naši práci (často nemalou) vlastně zaplatit, budeme to dělat jen u "velkejch" koncertů v Akropoli atd.
Baroness (John uprostřed): –500
No a jak jsme na tom? Nestěžujeme si. Možná vás bude zajímat, že většina koncertů na 007 končí kolem break even, náš zisk může bejt maximálně 2 až 3 tisíce – ale to musí bejt na kopci opravdu hlava na hlavě. To se nestává zase tak často. V Akropoli třeba na Isis a spol. činil náš zisk 10 750 korun. Všechny prachy, který takhle máme, dáváme do tzv. koncertní kasy Silver Rocket a používáme je v případě, kdy na koncertu proděláme. Například poslední červnová akce na 007, Lair Of The Minotaur a Capricorns, skončila ztrátou bezmála 5 tisíc. Díky úspěšnejm akcím jako Isis a většina dalších to pro nás nebyl velkej problém. Znamená to, že pokud přijede skvělá kapela a vy nedorazíte, stejně to uděláme a budeme si před podiem házet hlavama klidně úplně sami.
Takže jen pro lepší přehled, tady je pár výdělků Silver Rocket z některejch koncertů: Isis (10 750 Kč), Red Sparowes (6 500 Kč), Pelican (4 600 Kč), , Ostinato + Maserati (2 300 Kč - to je jedinej koncert, u kterýho jsme posrali cenu za vstup, mohlo to bejt 150 Kč, ale my jsme se báli a dali jsme 180 Kč - sorry), The Yellow Press (2 000 Kč), Daughters (800 Kč).
A tady jsou některý provary: Lair Of The Minotaur (4 650 Kč), Diario (3 000 Kč), Aids Wolf (1 600 Kč), Monno (1 500 Kč), Familea Miranda (1 500 Kč), That Fucking Tank (1 000 Kč), Volt + End Of Level Boss (900 Kč), Torche + Baroness (500 Kč), The 101 (400 Kč). Ostatní koncerty z poslední doby (Die Princess Die, Part Chimp, Paper Chase) skončily na nule - kapelám jsme dali všechny peníze po break even a šli jsme spokojený domů. Z peněz za koncerty se taky snažíme podpořit různý benefity, podle našeho uvážení... dělejte to taky, jestli můžete. Například vaši pozornost zaslouží případ malýho Cala Robbinse, pamatujte i na rožnovskej Vrah. Je důležitý dávat.
Oxbow, Boris, Isis: +10 750
Zatím se nestalo, že bysme financovali vydání nějaký desky SR z peněz, vydělanejch koncertama. Desky jsou jiný téma, klopotně si na sebe vydělávaj samy a figuruje v tom i celej systém soukromý podpory od nás a dalších osob. Pokud by vás to zajímalo, milerádi necháme všechny nahlédnout i pod pokličku tohodle našeho prapůvodního kotle – o tomhle třeba jindy.
Děkujeme za pozornost, pokud jste dočetli až sem. Hrát s otevřenejma kartama nám připadá jako mimořádně důležitá věc. Choďte prosím dál na koncerty, je to stejně nejlepší zábava na světě – a uvidíte, co všechno pro vás na podzim chystáme!
ÚV SRR
