Silver Rocket

Opora nejhoršího týmu Česka

Tenhle článek vyšel původně v Lidovejch novinách v úterý 26. července. Je k přečtení i na lidovky.centrum.cz/clanek.…. My jsme ale tady k němu přidali i epochální Vořechovy obrázky od fotografa LN Honzy Zátorskýho.


Žádný český brankář nemusel v uplynulé sezoně lovit míč ze své sítě tolikrát jako Jiří Kovárník. Přesto je gólman týmu Sokol Dobré Pole B oporou svého mužstva, které skončilo beznadějně poslední v nejnižší tuzemské soutěži.

Chytat za Sokol Dobré Pole B není žádný med. Tým letos ve IV. třídě na kolínském okrese odehrál 26 zápasů a inkasoval v nich těžko uvěřitelných 193 branek. To představuje průměr skoro 7,5 obdržených gólů na utkání... "Má to ale i svoje výhody," upozorňuje šestadvacetiletý brankář mužstva Jiří Kovárník. "Většina mančaftů nás podcení, takže je občas pěkně tlačíme. Sice nevyhráváme, ale tlačíme."

Dobré Pole B v uplynulé sezoně skutečně nevyhrálo ani jednou a s bilancí dvou remíz a čtyřiadvaceti porážek skončilo v tabulce poslední. Sestupu se ale fotbalisté bát nemusejí: IV. třída je nejnižší registrovanou soutěží v Česku. Spadnout už není kam.

"Obrana se na konci sezony docela zkonsolidovala, vzadu nám to šlape," pochvaluje si nicméně Kovárník. "Problém je v útoku, nemáme střelce. A záloha se moc nevrací. Některé zápasy probíhají tak, že se soupeř sešikuje do půlkruhu před naším vápnem a ostřeluje mě."
Podle Kovárníka má ale mužstvo potenciál na zlepšení. Dobré Pole B totiž existuje pouhý rok, tým vznikl proto, že "áčko" potřebovalo nějakou rezervu. Nikdo z Kovárníkových spoluhráčů nikdy nehrál "registrovaný" fotbal.

"Chodili jsme si jen zakopat na hřiště v Českém Brodě a kluci z Dobrého Pole nás oslovili," popisuje brankář zrod svého týmu. "Dres jsem si koupil za padesát korun od gólmana áčka a kopačky jsem dostal za tři piva od jednoho chlapíka, který si zrovna opatřoval nové," ukazuje Kovárník na své staré, sešlapané, černožluté boty s gumovými špunty. "To jsou moje sršáně," dodá s úsměvem.

Dobré Pole B letos mimo jiné utrpělo i nevídaný debakl 1:21. Za Kovárníka ale v tomto zápase zaskočil mezi třemi tyčemi někdo jiný. "Na ten zápas jsem nemohl, odchytal to jeden kluk, co jindy hraje v obraně," vzpomíná brankářská jednička. "Na začátku mače tam bylo asi dvacet diváků, ale v půli už jsme prohrávali asi 0:10 a rozkřiklo se to po celé vesnici, takže na konci bylo plno. Venku na nás chodí víc lidí, protože vědí, že jejich klub většinou vyhraje..."
Největší letošní příděl si Kovárník vytrpěl, když Dobré Pole s ním v brance inkasovalo šestnáct gólů. "Ale sám za sebe jsem odehrál dobrý zápas, protože jsem tak dvacet dalších chytil. Všechno ale pochytat nemůžu, to bych nebyl v Dobrém Poli, ale v nároďáku."

Těžce zkoušený brankář také nerad vzpomíná na poslední zápas podzimní části sezony s Křečhoří. "Tam jsme hráli úplně nejhůř. Fakt odporně," kroutí hlavou. "Jako když fotbal hrajou malé děti: kam spadl míč, tam všichni běželi. V šatně před zápasem jsme se dohodli, že budeme hrát na pět záložníků a pět obránců a že to vzadu zavřeme. A za chvíli koukám - a hrajeme na šest útočníků. Ten mač, to bylo devadesát minut střelby na moji branku, z toho bylo jen sedm gólů. To jde, ne?"

Naopak nejlepší zápas kariéry Kovárníkovi připravily klimatické podmínky. "Hráli jsme na jednom krásném hřišti, které bylo ale úplně podmáčené. Ty efektní zákroky! Vlítnul jsem na zem a jak jsem po ní jel, voda ode mě odstřikovala. Úplná paráda... Prohráli jsme sice 2:8, ale vzpomínám na to dodnes. Je ale pravda, že na konci vážily moje tepláky asi osm kilo, jak byly nacucané vodou," směje se.
V záplavě inkasovaných gólů si Kovárník vybavuje zvláště jeden kuriózní. "V Bečvárech se mi stalo, že přímo na mě šel lehký míč. Já myslel, že jde mimo, a tak jsem mu uhnul. Prostě zkrat. Vůbec si to nedovedu vysvětlit."

Kovárník, který si několikrát vyzkoušel i roli kapitána, má kromě chytání střel na starosti i administrativní záležitosti kolem chodu týmu. "Dvě hodiny před zápasem trávím telefonováním. To abych věděl, jestli se nás vůbec sejde jedenáct," vysvětluje. "Trochu mi vadí, že někteří kluci radši sedí v hospodě, než aby šli třeba na trénink. Nejsme vrcholoví sportovci, ale měli bychom přece jen nějak fungovat. To je docela zásadní."

Dobré Pole B nemá kouče, proto je taktická příprava na zápasy poměrně jednoduchá. "Na stůl v kabině se vedle sebe dají registrační průkazy, aby každý věděl, kde hraje," říká Kovárník.
Úrovni IV. třídy také podle něj odpovídá i kvalita rozhodčích. "Pamatuju si jednoho sudího v brýlích, který se mě třeba při zápase ptal: Pane brankář, dotkl jste se toho míče? Přiznal jsem se. Nebudu přece lhát." Někteří rozhodčí prý dokonce pískají i nadávky jako fauly. "Je to tak. Protihráč sprostě zanadával, sudí písknul a kopali jsme," pokyvuje hlavou gólman.

A jak je na tom fotbalová IV. třída s korupcí? "Zřejmě existuje," myslí si Kovárník. "Ale já jsem se s ní ještě nesetkal. Nikdo totiž nemá zájem kupovat zápas proti nám," uzavírá se smíchem.


Jiří Kovárník (26)
Brankář posledního týmu nejnižší tuzemské fotbalové soutěže Dobré Pole B

* Studuje vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě v Brně
* Ve volném čase amatérsky vystupuje coby kytarista se svou countryrockovou skupinou jménem Ememvoodoopöká
* Z brankářů nejvíce obdivuje Nizozemce Van Der Sara a Petra Čecha