Silver Rocket

Cars and Trains: Každej rok jsem se učil hrát na jinej nástroj

Aran 26. 9. 2011

Cars and Trains je jen jeden chlapík – Tom Filepp, momentálně usazenej v Portlandu. V první polovině října ho můžete v doprovodu 2econd Class Citizen vidět na několika koncertech v Česku.

1. října – Praha, klub Final
4. října – Ostrava
5. října – Jindřichův Hradec
7. října – Tábor
8. října - Brno
10. října – Kutná Hora

Tom dělá doma na koleně skvělou muziku, která vychází na Fake Four, labelu, kterej momentálně vydává alba takovejch lidí jako Astronautalis, Sole, Ceschi nebo Bleubird. A co to vlastně je za chlápka?

Znám tvojí muziku – která mě strašně baví – a po mejlu se mi zdáš jako fajn chlápek. Můžeš o sobě prozradit něco víc?
Haha, díky za to s tou muzikou. Moje rodina z otcovy strany pochází z Rumunska a tam mám asi taky hudební kořeny, jakkoliv to může znít divně. Děda z Rumunska se naučil hrát na housle, když mu bylo pět let. Já sám jsem z New Yorku a hrál jsem odjakživa. Teď už pět let bydlím v Portlandu a miluju to tady.

Když se řekne Portland, vybaví se mi dvě věci – hlavní město crustu, a Portland Trail Blazers, jeden z mejch nejoblíbenějších týmů v NBA…
No, podle mýho názoru se centrum crustu přesunulo v poslední době spíš do Olympie. Ale kdyby bylo na mě, všichni hráči Trail Blazers by byli crusteři.

To by mě bavilo – koupil bych si nějakej dres. Zpátky k tobě: proč „cars“? Proč „trains“?
Vždycky mě fascinovala americká kultura cestování a věcí a mýtů s tím spojenejch. Je tu zajímavej nesoulad mezi tím, jak si to Američani idealizujou a jak to ve skutečnosti funguje. A taky jsem hodně četl Kerouaca, když jsem přišel s tímhle jménem.

Nemůžu se rozhodnout, jestli je tvoje poslední album „The Roots, The Leaves“ hodně smutný nebo zvláštně veselý. Tvůj recept?
Je to buď fakt smutně šťastná deska, nebo fakt šťastně smutný album. Spousta skladeb z mýho pohledu oslavuje štěstí, ale taky se věnujou smrti a úpadku. Lidi mi v minulosti často vyčítali, že píšu temný texty, ale není to tak, že bych se v těchle tématech patlal. Spousta nepříjemnejch věcí má i svoji hezčí stránku.

Jsi na turné se 2econd Class Citizen, což je další one man pičus (neptej se mě, co přesně to znamená). Co se sakra stalo s kapelama?
To je dobrá otázka. Když jsem byl mladej, byl jsem ve spoustě metalovejch a HC kapel. Měl jsem dlouhý vlasy a nosil černý trika, všechny tyhle věci. A pořád miluju dynamiku kapel a rozhodně si nemyslím, že by neměly co říct. Ale když jsem začínal s Cars and Trains, chtěl jsem bejt naprosto soběstačnej. Dostalo se to do úplně maniakální úrovně, kdy jsem se snažil každej rok naučit hrát na jeden nástroj – ale už jsem se uklidnil, haha…

Neláká tě vrátit se k hraní v kapele?
Ale jo. Každopádně bych někdy rád dal dohromady kapelu a hrál takhle nějaký koncerty aspoň v okolí Portlandu. Jet na větší turné s víc lidma by ale asi bylo finančně nerozumný.

Objevil jsem perfektní doprovod k tvojí hudbě – cestování…
Já miluju bejt na cestě, ale moc jsem se na ní v poslední době nedostal… Snad se to teď změní. Můj kamarád Hiram z The Harvey Girls je zase přesvědčenej o tom, že muzika Cars and Trains dobře funguje jako soundtrack ke spaghetti westernu. Třeba je v tom ten samej pocit? Pohyb… nevím.

Poprvý jsem o Cars and Trains slyšel, když mi tě chválil Astronautalis. Oba jste na Fake Four, kde se dala dohromady hodně silná soupiska kapel. Jak tam spolu všichni vycházíte?
Můžu ti říct, že je skvělý bejt součástí tolika lidí, který si navzájem předávají energii. Je to výborná komunita. Astronautalisovo nový album je parádní a jsem zvědavej, kam to s ním dotáhne. A musím říct, že mi hodně pomáhají Ceschi a Sole – celý dlouhý roky, ne jen teď. 

Miluju žebříčky. Nemáš na vybranou – vyjmenuj pět desek, který jsou klíčový pro to, co děláš.
A do prdele. Tak to bude hodně těžký. To je jako zeptat se, který ze svejch dětí máš radši. Půjdu naslepo, protože na tohle neexistuje formule. A budu doufat, že mi zbytek těch alb někdy nějak promine:
The Microphones - The Glow, Pt. 2
A Silver Mt. Zion - Horses in the Sky
Neurosis - Given To The Rising
Four Tet – Rounds
múm - Go Go Smear the Poison Ivy

Super výběr. Hele, na jakej panák by tě lidi tady v Česku měli pozvat po koncertech a čemu by se při konverzaci s tebou měli určitě vyhnout?
Sarsaparilla, to je moje.…

Hele, to neznám.
Klidně vodu. Já a chlast jsme se před několika lety porvali a nemluvíme spolu. A témata, bez kterejch se obejdu? Americká politika, lov a Beyoncé. Díky, těším se!

Cars and Trains: www.carsandtrains.net
Moje recenze "The Roots, The Leaves" je TADY