Silver Rocket

Planety - Peklo, peklo, ráj

Tohle je jedna z nejlepších českejch desek, co jsem za posledních cca 20 let slyšel. Nekecám. A myslím to úplně vážně. Řadím to do stejný kategorie jako třeba „Raison d´Etre“, „Sona a kuva“, „Velvet Suicide“ (ať se to někomu líbí nebo ne), „More“ nebo „Devil´s Servant“. Prostě album, který se neočekávaně a naprosto vymyká ostatní okolní produkci. A je mi jedno, jestli to Planety nahráli jen tak mimochodem, nebo jestli si na tom dali nějak strašně záležet. Je to úplně jedno a na výsledku to stejně není poznat.

Představte si naprosto suverénní, sebevědomej a bez mindráků zahranej mix kapel jako Seam, Silkworm, Shudder To Think, starejch Blonde Redhead a starejch Afghan Whigs. Teď do toho dejte jedny z nejlepších kytarovejch linek široko daleko (a myslím OBĚ kytary! Fantastický!!!), dobrý český texty a pozoruhodnej Orlův vokál, kterej stoprocentně spoustu lidí v lepším případě odradí, spíš ale rovnou nasere, protože... No, připravte se na nejhorší: ten chlápek prostě zpívá. A zpívá dobře. Výsledkem je skoro až nepochopitelně skvělý album.

V kontextu český scény mě napadá jediná deska, kterou bych k „Peklo, peklo, ráj“ přirovnal: „Aquila Bert“ od L´Point. Podobná kongenialita dvou kytar a schizofrenní melodická stavba divnejch písniček, který se od popovejch základů odrážely až ke hvězdám, aby se vzápětí rozprskly v ohňostroji drobnejch střípků a úlomků dalších a dalších akordů a zvuků.

Fakt jen čumím, s jakou suverenitou a lehkostí servírujou Planety jednu silnou věc za druhou. Někde se mi vybaví „rockovější“ podoba The Smiths, ale většinou prostě jen čumím. Ale hele, nemůžu to nenapsat: na desce je jedna úplně marná písnička: „Oči“. To je v kontextu celýho alba úplnej otloukánek. A ještě jedna slabina: kdybych byl producent „Peklo, peklo, ráj“ (HAHAHA!), tak bych Planetám poradil, ať aspoň jednu věc udělají JINAK: zvukově, kompozičně, jakkoliv. Tahle kapela je tak dobrá, že nemusí hrát POŘÁD – můžou si dovolit občas „vypnout“ a nechat tu hudbu jednoduše znít a plynout, není potřeba hrát a něco vymejšlet po celou stopáž skladby.

Nicméně to jsou jen detaily, který mě spíš naplňujou velkým očekáváním k případný další desce (bude? Kdy?). „Peklo, peklo, ráj“ je romantický album, ale to slovo v tomhle případě nesmrdí sladkým slizem. Je to skoro dokonalej pop (tak, jak si ho představuju), z kterýho se vám ale nechce blejt. Elegantní, suverénní, parádní kapela. Hluboce se klaním a poslouchám v jednom kuse. Neuvěřitelný.

Planety si můžete zadara stáhnou TADY.