Silver Rocket

New Dog - Lost Weekend

Když se mi zvuk dostal konečně přes zlost a marnost (normální rozepře mezi námi) do hlavy, vše ztuhlo, slzy zaschly, pohled se zapíchl v jednom bodě, ačkoliv obraz pod nim běžel. Ta hudba mě odzbrojila...

Téměř v každé skladbě čekáte jen na TO. Každá má své jádro, to, co ji drží naživu a vytváří celou sílu, i tady magnetickou. Jak kurzíva uprostřed monolitého textu. Identifikační znaménko. Tahle hudba mě dostala. Není tak hutná jako třeba Siskiyou, je lehčí, jak pudrový parfém. Boduf Songs je proti ní unylý a líný. Ačkoli jsem desku poslouchala celkem nahlas (aby mi v hlavě nezůstala jediná skulinka na úhyby), můj ani ne roční syn mi usnul v náručí (a neříkejte, že malej Kontrollák je na hlasitost zvyklej - není). Desku doporučuji nejen introvertům, ale všem… introverta z vás udělá.

Celé to dílo je poskládáno z kytary, piana, bubnů, nějakých efektů a „dejchavýho“ (tenhle pojem jsem vymyslela pro Šampóna) hlasu. První skladba mě zatáhla do létem provoněného lesa, kapky deště dopadají na voskové listy dubů a v kalužích se předbíhají kruhy, vše je zelenější a každým nádechem se stěny průdušnice zavlažují čistou rosou. "I´m Your Man" je podle mě největší hitovka. To piano je tak něžný a přitom hravý, takový sexy a celý je to o chlapovi. Je chlupatej, má vousy (jak jinak) a nutí mě to k submisivitě, odhazuju hrdost a vzhlížím k tobě. "Shyness" – tuhle bych chtěla nosit u sebe jako hrací strojek na kličku, mít ji v tašce a kdykoliv rebelsky zatlačovat prstem plíšky, zrychlovat a zpomalovat.

Co? Pes bez nohou? Proč? … Psi i s tímhle handicapem jsou schopni žít a co víc, běhat! Silná houževnatost a odhodlání jednoho psa.

 … je tak něžná a překvapující, jako když mi leje med do rány…

Terina