Silver Rocket

Buriers: Pokud hudba není JINÁ, není prostě dobrá

Aran 23. 3. 2016

Přiznávám bez mučení – o týhle kapele jsem nevěděl vůbec nic, dokud mi sami nenapsali. A jak jsem teď rád, že se ozvali! Zvláštnímu kouzlu Buriers jsem propadnul takřka okamžitě: tichá, ale zároveň syrová hudba plná napětí, který ještě zvýrazňuje hlas Jamese P Honeyho (rapuje tam? Nebo nerapuje? Co myslíte?). O pár e-mailů dál se navíc ukázalo, že přístupem jsou to zcela naši lidi, takže padla i poslední bariéra. Buriers sem přijíždějí na pár koncertů a fakt doporučuju na ně někde narazit. Nemůžu slíbit, že vám to změní pohled na hudbu, ale můžu garantovat, že zažijete zvláštní muziku. Tohle je krátkej rozhovor s frontmanem Jamesem.

Co se vlastně děje v Anglii? Při poslechu vaší muziky jsem si uvědomil, že anglickou scénu vlastně sleduju jen nárazově – všechno je TAK silně orientovaný na Ameriku, že ostatní svět se v tom trochu ztrácí...

V Anglii je to teď složitý pro všechny formy umění. Atmosféra ve společnosti je horší a horší – rostoucí vliv krajní pravice, konzervativní vláda, ekonomická nejistota... Má to vliv na všechno, i na hudbu. Cejtím to já i všichni muzikanti, který znám. Ale na druhou stranu – tenhle věčnej boj o Anglii (a hlavně o Londýn) byl vždycky i hnacím motorem všeho zajímavýho, co se v anglický hudbě dělo. Neměl bych moc o čem psát, kdybych měl nízkej nájem, spravedlivou mzdu, a všechno, o co bych se musel starat, by bylo drnkání na kytaru na prosluněným balkóně. Starosti, jak vyžít, a všudypřítomnej déšť – to je moje kreativní palivo.

Zkus mě trochu provést tím, co považuješ v rámci anglický scény za zajímavou muziku.

Aktivně nejsme součástí žádný scény – já sám jsem spíš samotář, nemám zájem bejt součástí něčí „kliky“. Ale žiju v Deptfordu, jižně od Londýna – a tady je silný společenství kapel a muzikantů. Jenže – abych byl upřímnej – ani náhodou se to neblíží tomu, co jsem měl možnost poznat na kontinentu. Na našem zvláštním malým ostrůvku jsme dávno ztratili cestu, pokud jde o náklonnost ke kreativním podivínům a netradičním formám vyjádření. Ale nestěžuju si. Nemávám žádnou vlajkou, jen jsem se tu na začátku 80. let narodil. A ty kapely? Můžu doporučit třeba Fat White Family, Claw Marks a nebo borce, co si říkají Dog Feet.

OK, teď k vaší muzice: ve zvuku Buriers cejtím inspiraci kapelama na Constellation Records. Je to tak?

Určitě. Miluju Constellation Records. Všichni v kapele posloucháme hodně věcí z jejich katalogu. A za sebe bych ještě doplnil starý Dirty Three.

Super – jsem rád, že jsem to trefil. Další věc je vaše netradiční sestava. To vzniklo přirozeně, nebo jste se chtěli cíleně vyhnout klasice kytara – basa – bicí?

Vzniklo to organicky. Buriers jsem původně byl jen já a cellista Jamie. Pak se to různě měnilo – až do dnešní podoby. Vždycky jsme ale věděli, že nechceme bejt standardní hudební skupina. Pokud jsi muzikant, máš povinnost bejt jinej. Záplava „normálnosti“ se zdá bějt větší a větší a já nemám sebemenší chuť se na tom jakkoliv podílet. Pokud hudba není JINÁ, není prostě dobrá. To je fakt.

Další důležitou věcí na Buriers jsou videa. Evidentně jim přikládáte větší váhu, než většina ostatních kapel na podobný úrovni. Proč?

Všechno, co souvisí s kapelou, děláme s velkou péčí a láskou. Videa máme rádi, ale rozhodně nejsou důležitější než muzika sama. Obaly desek, plakáty, video, hudba – nelze říct, že bysme něco z toho upřednostňovali. Moc nás to baví.

O čem zpíváš? Pochopil jsem, že texty jsou důležitou součástí toho všeho, ale nerozumím všem detailům...

Zpívám a mluvím a bordelech pro milonáře a milenkách, schovanejch v bunkru. Nebo o tvářích na obálkách časopisů pro bohatý. O lidech pochybnýho charakteru a divnejch zvyků. O tom, jak se k nám štěstí otáčí zády. Bouračky idiotskejch celebrit a pedofilní kněží. Zhruba o tomhle všem.

Fajn, na co se těšíš na tomhle turné?

Úplně upřímně – na všechno. Na všechno!

Pět desek, který teď posloucháš?

Sleep – Dopesmoker
Dirty Three – Ocean Songs
Tenshun & Babel Fishh
Thanksgiving – Welcome Nowhere
Bill Callahan – Apocalypse

Buriers v Česku a na Slovensku:

7. dubna – Ústí nad Labem (+ Houpací koně)
8. dubna – Liberec (+ Aran Epochal, Calvera, Dimitar)
9. dubna – Trutnov (+ Aran Epochal, Calvera, Dimitar)
10. dubna – Kolín
11. dubna – Praha (+ Esoasisi)
12. dubna – České Budějovice
13. dubna – Plzeň
14. dubna – Brno (+ Sajtban)
15. dubna – Vernéřovice, Soulkostel (+ Stinka, Holy Fanda & The Reverends)
16. dubna – Trenčín
17. dubna – Žilina
18. dubna – Nitra
19. dubna – Břeclav
20. dubna – Rožnov pod Radhoštěm (+ Jenny Don´t & The Spurs)