Silver Rocket

SRSS - ZUTRO: Zpěv do sloky míň

Stryiker 7. 8. 2010

Znáte takový ty romantický filmy, kdy je předurčený, že ty dva se nakonec jednoduše musej potkat, akorát aby si obecenstvo přišlo na svý, předchází tomu patřičnej propletenec náhod, který šťastnej konec obmyslně oddalujou. (Něco jako Samotář v Seattlu.) No jasně, to je scénáristická latina, která má na plátně svý nezastupitelný místo, ale všichni víme, že v životě to takhle prostě nechodí. Většinou. Jsou ovšem čestný výjimky. Jako Zutro a já.

Zvonek, Jouza a 2075 - Blatná, Písek, Budějovice

Zatím nám to nikdy neklaplo, ačkoliv se k tomu schylovalo už víckrát. Z vůle nějaký vyšší moci to vypadá, jako bysme chodili kolem kaše a ucho se ne a ne utrhnout. Čili ano, octnul jsem se v poloze ex offo a abych dostál úloze kurátora, nezbylo mi než se s tvorbou chlapců seznámit naneživo. A maj to nejenom v paži, ale i v hnátách (Martin: "To, že dost často máme v songu jenom jeden refrén, neznamená, že to není refrén."). Přes nálepkování jsem nejhorší na světě, ale vlivy jak z hlučný syrový scény, tak z jinýho bigbítu včetně artrocku jsem prej trefil dobře (Martin: "Kapelu jsme si založili, abysme si zahráli a měli tam každej nějakej svůj prostor."). No a co jsem taky postřeh - nešlo si toho nevšimnout - a ocenil, jsem na to fakt vysazenej, byla střídmost a hutnost textů (Martin: "Některý pasáže bez zpěvu chápu jako normální sloky."). Do žádnejch větších rozborů se pouštět nebudu, kdo moc tlačí, shodí viklan.

S tímhle ovšem dokázal pohnout jenom slovutnej Inža Inža

Tak. Za pár hodin nastane rozuzlení týhle zápletky tváří v tvář a... víte přece, co znamená, když kamera přešvenkuje na zeď.