Koncerty Silver Rocket |
---|
10. 12. Praha - Potrvá: Arrrgo (ES) · Lyssa |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 · Planety · Laundered Syrup · Red Torch |
25. 4. Praha - Meet Factory: Karate (USA) |
15. 11. Praha - Meet Factory: New Model Army (UK) |
Aktuální články |
---|
Novinky: 18. 11. ARRRGO + LYSSA: 10. prosince v Potrvá |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
Některejm věcem se nechce věřit. Něco se prostě nemohlo stát, a stejně se to stane a my na to nejsme připravený, nevíme co máme dělat, co máme řikat, co si máme myslet. Když jsme se včera dozvěděli, že Dáda navždycky odešel z tohodle světa, a tahle strašná zpráva byla definitivní a od jeho nejbližších, stejně Kuba volal několikrát na policii a věřil, že mu řeknou, že to tak neni, že Dáda přece nemoh umřít. To se nemohlo stát.
Dáda tady byl vždycky a vždycky tady s náma bude. Já vim, řiká se to tak pokaždý a většinou je to fráze, ale v Dádově případě je to jinak. Budeme na něj myslet, když si budeme dávat odjištěnej granát, když si budeme řikat přezdívkama, co nám vymyslel, když se budem při loadování těšit, že ten dnešní "kšeft" promotér zruší a my budeme mít "volnej večer", a když ne, tak tam přijedem, "nebudeme se s nima bavit" a jenom shrábnem "tučňáka" a… při milionu dalších běžnejch rutinních věcech, který nám ho připomenou. A budeme na něj vždycky vzpomínat s úsměvem a v tom nejlepšim. Jinak to ani nejde.
Dáda mi ukázal jak natahovat struny, řídit dodávku i nastavovat kytarovej zvuk. Učil jsem se od něj vidět věci s odstupem, bejt skromnej a pokornej. Hodně jsme spolu povídali, vyprávěl mi neuvěřitelný historky a mýty z historie scény a já jsem mu vždycky řikal: "Dádo, měl bys to napsat… nebo víš co, já to nahraju a přepíšu." Nikdy jsme to neudělali, stejně jako milion dalších plánů, na který jsme měli dost času. A vždycky jsem si taky řikal, že ty věci na kterejch spolu děláme musej mít něco do sebe, jinak by s nima přece neztrácel čas. A taky mě neváhal poslat do háje se špatnejma nápadama a já jsem za to byl vždycky rád.
Každej vám řekne, že Dáda byl nejlepší - jasně, že nejlepší kytarista a basák a šofér a kuchař a vypravěč, ale hlavně nejlepší, nejhodnější chlápek, skvělej kámoš. Všichni jsme ho zbožňovali, a nevim proč, ale na Dádu bylo hrozně těžký se naštvat - dokázal jsem to pořádně až včera odpoledne: "Tohle se přece bráchum nedělá, Vládiku!" Ale taky vim, co by mi na to odpověděl: "Je to na hovno, ale v poho, Marťo."
Granát, Dádo, odjištěnej. Budeš nám chybět.