Koncerty Silver Rocket |
---|
25. 4. Praha - Meet Factory: Karate (USA) |
15. 11. Praha - Meet Factory: New Model Army (UK) |
Aktuální články |
---|
Novinky: 19. 12. Kamil Šír (1973-2024) |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 9. 12. OTK: Brno – deset let |
Nestačí, když kape, musí to téct proudem
Každý zná to povyražení, při kterém nemusí myslet na to, co ho samotného čeká, ale může se nechat zastoupit někým jiným. Je to přesně případ Jamese Reindeera – čirá pomoc přichází skrze naši nezaujatost. Teď jsi na řadě ty, příště budu já. Zrovna je na řadě James a na nás je jenom přijetí možnosti, že můžeme být součástí.
Upozornění pro hipstery vychované Fullmoonem: tohle není Astronautalis ani Bleubird. Tohle není New York, nejsou to kovbojové z Texasu ani honáci dobytka z maďarských pust. Bavíme se o post-apokalyptickém Londýně (jo, apokalypsa už byla, čekání na novou je jenom schovávání se před realitou) v roce 2012, hudebním multikulturalismu a pravdě spojené s možností nelhat sami sobě. Reindeer nepracuje jenom s vymazlenými beaty a svojskou elektronikou. Banjo, housle a zabijácká flow. V pozadí se rodí atmosférické prostředí pro akademickou rozpravu s kamarády z učňáku, přičemž pokud jsi moc nepřebral, tak víš, že vítr není přítel, ale spíš dohlížeč nad tvým nuzným jednáním. A Reindeer je průvodce, který nenabízí spásu ani zaručeně barevné fotky z rodinného výletu. Ze začátku je možné spočinutí, ale garance toho, že se sám zvedneš a půjdeš dál, je nenapadnutelná. Melancholická forma, které neunikneš, ale stejně ti nedovolí, aby ses vrátil zpátky. Inspirační zdroje nehledej v současnosti, ale zkus si doplnit vzdělání jmény jako je Goldie a jemu podobní. Rave a revize toho nejlepšího, co nám daly Britské ostrovy v době, když Oasis bořili žebříčky prodejnosti. Pořád je to hip-hop, jenže náš hip-hop.
James Reindeer se nesnaží o poučení ani nechce, abys naslouchal. Jako jeden z mála si uvědomuje, že popis znamená transformaci reality do symbolů jazyka. Nutná redukce, ale smysluplný výsledek. V neutěšeném prostředí neustálých návratů a alibistických smutků je to dobrá nabídka. A pokud mu dáš šanci, nic neztratíš a možná něco získáš.
Dost smyslu dávají i Kyklos Galaktikos, většině lidí asi neznámý pojem. Objevili jsme je na konci loňského roku a je to nejnadupanější hiphop, jaký tu kdo za poslední roky udělal, a to ze tří důvodů: 1) je cítit, slyšet i vidět, že si to borci dělají 100% po svém, 2) tématika jejich textů je neotřelá, zpracování vtipné a zároveň vraždící, a za 3) jsou to (aspoň podle jednání) spoko lidi náchylní ke všemu od vraždy prezidenta po zdolání Himálaje v sandálech. Je to české a měl by z toho radost Jaroslav Hašek i František Gellner – literární kvalita textů KG jde pak ruku v ruce se surovým útokem beatu na solar plexus každé zkažené duše – zkaženost zůstává, ale už nechutná jak neošetřovaný zub. KG hlodají hlavy jako pes, kterému dlouho nedali maso, jsou k jádru, na dřeň, sofistikovaně a hrubě, a přitom s nonšalantní elegancí.
Tohle je nejlepší česká kapela letošního roku. Po všech stránkách i nestránkách.