Silver Rocket

Akimbo očima Arana

Aby bylo jasno, my všichni kolem SRR jsme největší odborníci široko daleko na tu část muziky, pro kterou sedí mlhavý označní „noise“. Řada z nás se třeba moc neorientuje v běžným životě a když mám například já provést nějakou bankovní operaci, potím se z toho nervozitou už dva dny před tím. Ale každej z nás okamžitě vyjmenuje „5 nejlepších nahrávek z katalogu Amphetamine Reptile v letech 1993-1995“. Nebo „3 zásadní alba, který nahrával D. Sardy“. Nebo „5 nejhnusnějších obalů Unsane“ (jasně, to je lehký – všechny). A jsou mezi náma i badatelé typu Nezdeňka nebo Joba, jejichž encyklopedický znalosti kompletní diskografie takovejch Steel Pole Bath Tub jsou až strašidelný…

Tím vším chci říct, že když tady tvrdím, že Akimbo jsou díky svý nový desce Forging Steel And Laying Stone mezi Top 10 všech „noise“ kapel za posledních dvacet let, tak to má KURVA nějakou váhu.

Marně si vzpomínám, kdy jsem si naposled koupil něco od Alternative Tentacles. Asi Thrall nebo tak něco. Posledních pár let mě prostě produkce AT nijak zvlášť nebavila, logo netopýra na mě mrklo zase až na Forging Steel And Laying Stone. No a ta deska je prostě… fenomenální. Akimbo údajně disponujou hyperhustým bubeníkem (třeba teď naposled Torche a Baroness nemluvili skoro o ničem jiným) a z alba to je cejtit – totální rytmickej dynamit, třaskavina prvního stupně. Ten chlap u toho na každým koncertě musí vypustit duši, to je evidentní. A hned od prvních zkroucenejch tónů úvodní Dangerousness je jasný, že tahle deska bude bolet jak svině. A taky že jo. Všechno je až úplně na dřeň, úplně obnažený, řezavý, pálivý. Nemocný riffy, hysterický rytmy, rozjitřená atmosféra valícího se chaosu. Až Akimbo vydechnou naposled, jejich kosti přijdou do společný hrobky k Dead And Gone, The Jesus Lizard, Barkmarket a Karp. Amen...



Takže to do mě perte, už se nemůžu dočkat!

livetocrush.com
myspace.com/akimbo