Silver Rocket

Díky za Kliniku

ÚV SRR 11. 3. 2019

Poprvé jsem o Klinice slyšel pár dnů po ‘zahájení’, když jsem ohledně Novýho Prostoru něco řešil s Tomášem Havlínem, a ten mi napsal v sms něco jako “Prijd na Kliniku vyresime to tady kraaasnaaa atmosfera.” Ponořenej ve svým chaotickým pracovním životě a mimo sociální sítě jsem nevěděl, o co jde. A nechápal jsem ani den dva potom, když mě požádal Himaláj, jestli bych nemoh zahrát akusticky ‘na schodech nez to zavrou’. Ovšem pomalu ale jistě jsem se dostával do obrazu a existence Kliniky se stala důležitou součástí mýho života jakožto občana Prahy 3.

Chodil jsem tam hlavně na koncerty, žádný přednášky jsem se bohužel nezúčastnil, ani ostatního kulturního programu. Měl jsem tu čest tam hrát i pomoct uspořádat pár akcí, ale život mi nejvíc obohatily ty koncerty, na který jsem dorazil po práci jen jako divák. Bylo jich dost, ale na pár z nich nikdy nezapomenu: Inukaze na zahradě: absolutně neuvěřitelná věc, jedno z nejvíc inspirujících vystoupení, co jsem kdy viděl (i to, jak po posledním tónu začalo pršet); S.H.I.T. - kapela, kterou jsem toužil vidět dlouho, a bylo to ještě předtím (asi 9 hodin), než jsem čet ten rozhovor, kde oznámili, že serou na DIY a dávají svojí diskografii na majors typu Spotify, a já je začal upřímně hejtovat (pozor, možná vtip!); Muro: já a dalších 30 lidí jsme viděli absolutní špičku klasickýho hardcoru model 2018; Děti Deště – i kdyz jsem tuhle kapelu během jejich dlouhý kariéry zažil dostkrát, uvědomil jsem jejich sílu právě tam, kde byli na chvíli vládci vesmíru. Vole a Or pokaždý legendární a strašně pozitivní. Seznam by moh dlouho pokračovat, každopádně vždycky kvalitu toho koncertu hodně určila jedinečná atmosféra v týhle budově.

Kromě koncertů: Klinika se obecně stala důležitou součástí Prahy 3. Žiju tady 15 let a pozoruju na vlastní oči, jak se tu pomalu nedá bydlet. Nemilosrdná gentrifikace plíživě mění tuhle část města na hřiště pro bohatý a turisty. A v tom prostředí byla Klinika oázou klidu. Nemyslím si, že tenhle názor sdílej pouze lidi s liberálnějšíma představama o kultuře. Pár let zpátky jsem se jednoho páru, co bydlí naproti - starší profesor a jeho dost konzervativní ženy, která pracuje pro nějakou ambasádu - ptal, co si o Klinice myslej, jestli jim to vadí. Vůbec ne, naopak, byli vděčný, že se v jejich sousedství konečně děje něco, co má smysl. Přitom to nejsou zrovna lidi, od kterejch by tohle člověk čekal, a myslím, že  takovejch bylo “in our hood” fakt hodně.

Nikdy nezapomenu na věci, co jsem tam zažil. Cejtím dluh vůči lidem, který obohatili můj osobní život a obec, kde žiju, a rád bych jim poděkoval. Jelikož se nadcházejícího benefitu pravděpodobně nebudu moct zúčastnit, pošlu aspoň příspěvek na účet, protože si uvědomuju, že to všechno je k nezaplacení. Pokud máte podobnej pocit, přidejte se: Transparentní účet: 2600985228/2010

Torr