UNSANE: nezdravý jádro Velkýho jablka
Aran 26. 8. 2005
Zvuk Unsane je zvukem velkoměstský kluastrofobie. Burácející rachot splašenýho metra, přepravujícího přetažený magory od jednoho kruhu pekla ke druhýmu a třetímu. Pro některý kapely je klíčový, odkud pocházejí, a Unsane jsou ten případ: tohle trio je z New Yorku...
„Život v New Yorku ti dá jistou perspektivu do budoucnosti,“ říká bubeník Vinnie Signorelli, kterej do kapely přišel po tragický smrti původního ranaře Charlieho Ondrase: „Vystaví tě to spoustě věcí, z nichž žádná není pro New York dost divoká nebo nepředstavitelná. Jestli se to může stát, stane se to právě tady. Každopádně je to dobrý místo pro kapelu, jako jsme my.“
Unsane fungujou od roku 1988, kdy se na Lower East Side sešla sestava Chris Spencer (kytara, zpěv – Chris NENI bratrem Jona Spencera), Pete Shore (basa) a Charlie „Action Man“ Ondras (bicí). Stejnojmennej debut vyšel v roce 1991 na Matadoru, zatím poslední deska „Blood Run“ loni na Relapse. Mezitím vydali Unsane desky „Total Destruction“ (1993, Matador), „Scattered, Smothered and Covered“ (1995, Amphetamine Reptile) a „Occupational Hazard“ (1998, Relapse). Nepočítám mraky singlů, kolekce singlů, živáky, výběry, blablabla... Jo a před „Scattered...“ nahradil Shoreho sympaťák Dave Curran, jehož předloktí zdobí krásnej vytetovanej samopal.
Během svý kariéry Unsane čelili několika ranám osudu. V roce 1992 nejdřív kapelu zasáhla smrt Charlieho Ondrase, kterej se předávkoval heroinem. Jeho nástupcem se stal Signorelli, paradoxně jeden z největších Charlieho vzorů. Vinnie měl v tý době už leccos za sebou (hrál ve Swans i u Foetuse) a rázem se stal základním stavebním kamenem zvuku Unsane. „Mám intenzivní pocit, kterej potřebuju zachytit, aby moje hlava mohla explododvat,“ popisuje svojí prostou hudební vizi Signorelli. „Je to šťastná muzika v tom smyslu, že nás dělá šťastnejma.“ Další nucená pauza přišla po vydání „Occupational Hazard“, kdy Spencera zmlátili nějaký magoři ve Vídni tak, že mu hrozilo ochrnutí...
Tuhle kapelu ale nic nezastaví. Valí se nekompromisně dopředu stejně jako muzika, kterou nás týrají a vzrušujou celý ty dlouhý léta. Vulgární, nihilistický riffy, smrtelný nasazení Spencera za mikrofonem, neuvěřitelně tvrdej, surovej zvuk a maximální koncentrace všech tří chlápků na jeden cíl (vzpomínám, jak na mě zapůsobilo, když při pražským koncertě s Neurosis vždycky Spencer odběhl v pauzách mezi skladbama za bedny, protože musel zvracet – bylo mu zle – načež se vrátil k mikrofonu stejně soustředěnej a odhodlanej). Bolestivě hlasitá a intenzivní muzika, která působí jako bláznivá katarze. Prostě čas od času povolit ty zaťatý zuby a řváááááááát ze všech sil...
K Unsane neodmyslitelně patří i brutální obaly. Občas fakt nechutný, občas vtipný ve svým přeexponovaným násilí. Krev ve všech souvislostech: ucpávající odtok ve vaně, kapající z nárazníku auta... Je to prostě jejich celoživotní téma. „Hele, nesnažíme se to zneužívat nebo bejt šokující za každou cenu,“ říkal ještě v době svýho působení v kapele Shore. „Já si prostě myslím, že lidi mají sklon odvracet se od tý hnusnější stránky života. My naopak chceme těmhle věcem věnovat dlouhej pohled.“
4. září budou hrát Unsane na 007, před nima zaburácí Lyssa. Rezervace lístků je možná na e-mailu unsane@silver-rocket.org. Bude to HUSTÝ – a neříkejte pak, že jsme vás nevarovali. „Naše muzika je fyzická záležitost. Žádný profesorský hraní,“ prohlásil jednou Signorelli. „Technicky možná stojíme za hovno, ale ta energie v tom kurva je, ne?“ Jistě Vinnie.
Web Unsane: www.theunsane.com/
Web Relapse: www.relapse.com
Recenze na "Blood Run":
www.freemusic.cz/clanky/39…
www.metalopolis.net/art_re…
