Silver Rocket

Isis očima masy: Nic není pravda, vše je dovoleno

Člověk aby se pomalu někde styděl říct, že má rád Isis, nemáte ten pocit? Napadlo mě to už u různejch reakcí na recenze, který vyšly na „In The Absence Of Truth“. A jak se tak se zájmem a zvědavostí probírám ohlasama na jejich koncert v Akropoli, napadá mě to zase znova…

Aby bylo jasný hned na začátku – tohle není nářek zhrzenýho fanouška, kterýmu někde na internetu nějaký hajzlové šáhli na jeho oblíbenou kapelu. Isis mám fakt strašně moc rád, nicméně je dost kapel, který miluju mnohem víc. Ale ano: vzhledem k tomu, že mám celou jejich diskografii a Isis mě i po těch letech nepřestávají okouzlovat, můžete mě považovat za velkýho fanouška. Nikoliv ale nekritickýho…



Takže v čem je problém? Mám neodbytnej pocit, že spousta lidí začala Isis najednou pohrdat jen proto, že se ta kapela stala tzv. „velkou“. A řada z nich to schovává za to, že při poslechu „In The Absence Of Truth“ už se jim nedostaví nějaký to pověstný „mrazení v zádech“ a podobný kecy. No, hudební vkus je vysoce individuální záležitost a každej z tý desky nemůže – jak se říká – srát maggi v kostkách. Z mýho pohledu je třeba „In The Absence Of Truth“ oproti neustále vychvalovaný (ale na můj vkus trochu plochý) „Oceanic“ nesrovnatelně silnější. Abych byl úplně upřímnej, „Oceanic“ mi po „Celestial“ přišlo jako velký zklamání. Naopak „Panopticon“ a „In The Absence…“ vrátily Isis na vítěznou vlnu. Opět zdůrazňuju – z mýho pohledu.

Tím chci říct tohle: chápu, že lidem třeba „In The Absence…“ z různejch důvodů nesedí po hudební stránce. Je to fakt individuální a strašně subjektivní. Ale proč mám pocit, že to, co spoustě lidí vadí VE SKUTEČNOSTI, je status, kterej si Isis vybudovali? Je to trošičku cejtit z některejch recenzí i řady reakcí – kapela pro blbečky, neustále vychvalovaná, dinosauři, emocionální prázdno, míří k masám, blablabla… Myslím si, že kdyby Isis po „Panopticon“ nahráli jakoukoliv desku, že by reakce byla stejná nebo podobná. Lidi si zkrátka nechtějí svojí oblíbenou kapelu pustit „od těla“ a nechat jí, aby oslovila ty opovrhovaný „masy“. Já to úplně chápu, jsem totiž naprosto stejnej. Kdyby najednou dejme tomu Unsane podepsali nějakýmu major labelu a začali se srát do mainstreamu, byl bych stejně zahořklej… Já jsem ty vole přece ten, kdo je poslouchá od úplnýho začátku, já jsem ten, kdo na jejich koncertě propotil trika, když je ještě nikdo neznal, ta kapela patří jen mně, mně, mně!!!

Jenže v tom je ten „problém“: mám pocit, že Isis neudělali nic, čím by si mě „odstrčili“ a vydali se vstříc masám. Vydali skvělou desku, naprosto v intencích svýho vývoje. Neserou se do žádnýho středního proudu. Jsou na stejným (relativně malým) labelu. Jsou u stejný bookingovky. Mají garance, který nám umožňujou dát lístek v předprodeji za tři kila, což je vzhledem k cenám některejch pražskejch koncertů v poslední době naprosto směšný. S Tool hráli každej den pro 20 nebo 30 000 lidí, ale byli upřímně nadšený z koncertu pro 700 lidí v Akropoli. Nemají žádný přehnaný nároky na nic. A musím říct, že jsem viděl už dost koncertů na to, abych mohl s čistým svědomím říct, že tahle kapela je na turné kvůli muzice, která je strašně baví. Ne kvůli penězům nebo kvůli tomu, aby byli „větší“ a „známější“. Nesmysl.



Takže je fakt problém jen v „In The Absence Of Truth“? Je to možný, znova opakuju, že hudební vkus je individuální. Jen tomu prostě moc nevěřím. Myslím, že Isis dostali neprávem cejch „velký“ kapely se vším negativním, co k tomu patří. A přitom zůstali v praktickejch věcech stejně při zemi jako před tím. I kdyby po „Panopticon“ natočili nějakej grind core masakr, tak je lidi obviní z vypočítavosti.

Jo a taky mi připadá zajímavý, jak ty samý lidi, co odzívli Isis, šílí z Boris (který mimochodem zbožňuju o dost víc než právě Isis). Protože právě Boris jsou podle mě v současnosti dost „vyhajpovaná“ (jak někdo napsal na fórum) kapela. A PRÁVEM, je to super muzika. Takže jim předpovídám, že s další deskou (ať bude jakákoliv) se na ně snese sprška znuděnejch reakcí ve stylu – „to už tu bylo, to teď poslouchá každej debil…“

Vsaďte se.