Silver Rocket

Rozhovor s Knut: Švýcarsko je země hnusnejch kompromisů

Petr Tanvald 18. 9. 2007

Se svolením Freemusic.cz sem dáváme rozhovor, kterej udělal Petr Tanvald s dvěma členama Knut, bubeníkem Rodericem a zpěvákem Didierem. Knut hrajou spolu s Monno 26. září na Sedmičce.

---

Vaše kariéra je stejně zvláštní jako vaše muzika. Máte DIY kořeny, dostali jste se až na Hydrahead Records, ale zdá se mi, že z toho nijak přehnaně netěžíte. Čas od času se vynoříte s novým albem, čas od času proběhnou tiskem zprávy o rozpadu…
Didier: Nemůžeš si naplánovat všechno. A co se týká těch keců o rozpadu, ty se objevily, když jsme dali vědět, že nebudeme nějakou dobu hrát živě. Taky jsme měli změny v sestavě, který zabraly hodně času. Ale bestie je pořád živá a teď jsme zase přichystaný do toho pořádně praštit.
Roderic: To je fakt. Taky bych chtěl říct, že noví členové dodali kapele novou perspektivu. A novej adrenalin. Loni už jsme taky byli na anglickým turné s Taint a ve Francii s Impure Wilhelmina, hráli jsme na Hellfestu… prostě už normálně fungujeme.


Bestie je pořád živá... Roderic v akci.

Chtěl bych se ještě vrátit k vašemu DIY přístupu – v první polovině 90. let jste začínali s vlastním labelem, takže změny, které se udály na nezávislé scéně, jste zažívali jako hudebníci i jako vydavatelé. Co se za tu dobu změnilo?
Didier: Technologie všechno zjednodušila. Když jsme v roce 1994 zakládali kapelu, lidi nahrávali demokazety a bookovali turné pomocí faxu, telefonu a dopisů. Takhle to fungovalo. Teď je každej na internetu, můžete si zařídit turné po celý Evropě a nemusíte čekat dny na odpověď. Díky digitálním technologiím si taky teď kdokoliv může nahrát desku u sebe doma. To se mi líbí.

Knut byli vždycky příliš chaotičtí pro metalové publikum a příliš „heavy“ pro hardcorové fanoušky. Kam vlastně patříte?
Roderic: To je pravda, s tímhle máme problém od samejch začátků, alespoň mezi jistou částí metalistů. Na druhou stranu lidi, co jedou v punku a v noise, jsou otevřenější různejm hybridům. Já ale vlastně pořádně ani nevím, jestli do nějaký scény patříme. Je nám to jedno. Hrajeme pro lidi, co si poslechnou jakoukoliv extrémní muziku: noise, mathrock, grind, punk, metal…


Knut s Isis a Thrones před CBGB v roce 2001

Hodně se napsalo o tom, že jste první a zatím jediná evropská kapela na Hydrahead Records. Jak moc vám to pomáhá?
Didier: Hodně. To je jasný. Dozvěděli se o nás lidi z celýho světa. Plánování turné už není žádnej problém, protože podpora Hydrahead je fakt velká, nemůžeme si na nic stěžovat. A s Conspiracy Records, naším evropským labelem, to je stejný. Nejsme pod tlakem dělat nový a nový desky, je to hodně v pohodě.

A co vás z Hydrahead a Conspiracy katalogu baví nejvíc?
Didier: Spousta kapel. Posloucháme všechno. Na turné jsme byli s Keelhaul, Botch, 5ive, Jesu a Monno, ale máme rádi vlastně všechny kapely, co vydávají na Hydrahead a Conspiracy.


Hodně recenzí mluví o vašem zatím posledním řadovém albu „Terraformer“ jako o vrcholu kapely. Jak ho chcete překonat?
Didier: Já doufám, že to není vrchol. Chci zajít ještě dál, chci v muzice objevit další věci.
Roderic: Tohle se mi poslouchá dobře, protože spousta lidí si taky myslí, že naše nejlepší deska je „Challenger“. Rozumím tomu, proč to říkají – „Challenger“ je hodně brutální a sevřený album, ale myslím, že „Terraformer“ je mnohem mnohem lepší: co se týká konceptu a odvahy, s kterou jsme se pustili do jinejch zvuků.

Poznávacím znakem Knut je značně neobvyklá práce rytmické sekce. Nebojíte se, že dalšími experimenty v téhle oblasti definitivně odradíte „konzervativnější“ rockové publikum?
Didier: Já si naopak myslím, že Knut jsou pořád víc a víc rocková kapela. Neděláme skladby složitější jen proto, aby to znělo zajímavě.
Roderic: Souhlasím. I když se to na první poslech může zdát komplikovaný, je v naší muzice hodně přirozenej spád. Nenávidím věci, co se tváří příliš složitě.

Když se řekne Švýcarsko, většině lidí v Česku, kteří sledují nezávislou muziku, se vybaví The Young Gods. Znáte se osobně?
Didier: No jasně! Když začínali, viděli jsme snad každej jejich koncert. Třeba koncerty na poctu Kurtu Weilovi někdy v roce 1989 nebo kdy – to byla úžasná zkušenost. Mám spoustu krásnejch vzpomínek na The Young Gods.
Roderic: Mám to stejně. Jejich intenzita a mystičnost je stejná jako dejme tomu u Neurosis nebo Tool. Je to komplexní zkušenost, která zasáhne všechny tvoje smysly, i nevědomí.

Když se ale řekne Švýcarsko, většině lidí se taky vybaví čistá a klidná země, která snad ani nemůže mít nějaké problémy…
Didier: To je jen první dojem. Tahle povrchní slupka v lidech ukrejvá pořádný napětí. Švýcarsko je země hnusnejch kompromisů.
Roderic: Švýcarsko bylo dlouho jako uklizená, nablejskaná kychyňka s neurotickou hospodyňkou, nadopovanou práškama. A my jsme ten malej parchant, co jí chce zkopat. Neutralita, švýcarská kvalita a všechny tyhle další lži… Najednou jsme konfrontovaný s globální politikou a lidem je jasný, že tohle není tak pořádkumilovná, klidná a rozumná země. Lidi po celým světě slyšeli o našich bankách a jejich obchodech s náckama a apartheidem. A možná proto ze Švýcarska pocházejí temný, zvláštní kapely a umělci: Celtic Frost, Coroner, The Young Gods, HR Giger...


Didier a jeho Švýcarsko

Vaše hudba by skvěle fungovala ve filmu. Máte nějaké nabídky?
Didier: Pár kamarádů použilo naši muziku pro svoje krátký filmy, ale ještě nikdo nás nepožádal o kompletní soundtrack. Ale bylo by to skvělý!

Těšíte se do Prahy?
Roderic: Já strašně, bude to síla! A neříkám to jako frázi. Nemůžu uvěřit, že jsem v Praze ještě nebyl…

Web Knut: hydrahead.tortugarecording…
Knut ny MySpace: myspace.com/unknut

Petr Tanvald
popisky k fotkám Silver Rocket