Ozzy tě miluje!
Aran 30. 6. 2005
Z extrému do extrému, nádhera. V úterý 28. června řádily na 007 disco-punkový feministický divoženky Le Tigre, o den pozdějc přijíždí do Prahy těžkotonážní chlapácká hard rocková ikona Black Sabbath v čele s božským Ozzym. Myslíte, že to dohromady nedává smysl? Omyl. „Hele, hlavně musíš pustit zadarmo každýho, kdo přijde v tričku Black Sabbath,“ poučovala mě se spikleneckým úsměvem na 007 Kathleen Hanna z Le Tigre, když se dozvěděla, že budu sedět u vstupu.
Takže středa, 29. června, nad Prahou se celej den stahujou šedý mraky (bezpochyby Ozzyho magie) a já se strejdou Bugrrem z mocnejch Dětí deště máme jedinej cíl: poklonit se otcům zakladatelům. Jak se blížím ke Sportovní hale, ulice začínají bejt přeplněný příšerně vypadajícíma chlápkama v NEHORÁZNĚ krátkejch kraťasech z ustřiženejch džín… Místo dnešního srazu elity lidstva je na dohled.
Po vstupu do haly je zřejmá první výzva večera: vydržet produkci neuvěřitelně debilní předkapely Velvet Revolver (Soulfly jsme naštěstí prošvihli). Kdybyste nevěděli, co je Velvet Revolver – jde o členy Guns´n´ Roses a zpěváka Stone Temple Pilots, kterej ale neví, jestli chce bejt Axl nebo Freddie Mercury nebo kdo vlastně… Muzika je ÚDĚSNÁ, styděl bych se je předat i Inkvizici. „We are the greatest motherfuckin´ band in the world,“ hlásí zpěvák. Mathrfaking určitě, grejtest ani náhodou. „Trochu mi to připomíná Vanastovky,“ povídá Bugrr zasmušile a má recht. Slash je vyčichlej, zvuk slabej, celý Velvet Revolver prostě stojí za hovno. Konečně last motherfuckin´ song!
Následuje blesková přestavba pódia. No a pak to přichází. Ve tmě je slyšet Ozzyho hlas a následuje monstrózní intro, poskládáný z TOP momentů z TOP sabbatovskejch pecek. Najednou rána jak z děla, světla - a les rukou vítá Ozzmana v čele Black Sabbath. Mám husí kůži, začíná se N.I.B. Kapela je evidentně ve velký formě! Zjistím, že se zarputilým výrazem hrozím a hážu palicí spolu s tisícema dalších Beavisů a Buttheadů a až po koncertě si uvědomím, že mám dlaně hustě omlácený od skandovanýho potlesku. „Let me see your hands!“ To je totiž Ozzyho mantra, opakuje to skoro po každý sloce. A my posloucháme na slovo, nechceme starýho mistra zradit. Odměna je sladká: „I love you! I love you all!“ Díky, Ozzy, my tebe taky. Výborná představovačka - „The one and only TONY IOMMI!!!“, Ozzman klesá na kolena před geniálním kytaristou a vzdává mu spolu s náma hold.
Ozzyho výkon je vůbec mimo všechny měřítka. V televizi sice vypadá, že drží pohromadě jen silou vůle, na koncertě je to ale fakt nejlepší frontman, jakýho jsem zažil. A to nekecám. Rollins, Blixa, Cave – ve srovnání s Ozzym na to nemají. Tohle jsem rozhodně nečekal. Občas nás sice zmate tím, že začne tleskat tak trochu mimo rytmus a občas mu ujede zpěv, ale na to, že měl bejt už nějakejch dvacet let po smrti, si přichystal těžko uvěřitelný věci. Cupitá po pódiu, předvádí jedinečný kozlí výskoky a dupá nožičkama přesně do přechodů Billa Warda… Nedělám si srandu, Ozzy byl celou dobu v pohybu a odmakal to stoprocentně víc než snad i lidi v kotli.
Nejzábavnější momenty přicházejí, když se Ozzy rozhodne zavlažit vyprahlý přední řady. Během Iommiho sóla odcupitá ke kraji pódia, kde má připravený kýbly. Iommi i Geezer Butler už vědí, co přijde: taktně udělají dva kroky zpátky, protože Ozzy popadne kýbl a jak s nim klopýtá ke kraji pódia, polovinu vyleje (Bugrr to pozdějc glosuje: „Ty vole voni musejí mít ty kytary snad na parní pohon, protože tam to musí probíjet jako svině!“). No a pak Ozzman vychrstne vodu na první řady, načež odhodí prázdnej kýbl zpátky na kraj pódia. Poprvý sice nějak blbě zakopnul a všechno vylil na jednoho kluka z ochranky, ale pak už byl bezchybnej.
A koncert graduje a z haly je sauna a všechny hity jsou v tutovým podání, Ozzyho „Let´s go fuckin´ crazy!“ to celý ještě vybičuje a do toho chorály, headbanging, adrenalin, Paranoid, krásný. Fakt skvělej koncert…
