Weedeater - God Luck And Good Speed
Aran 4. 3. 2008
Prásk! Facka zleva. Prásk! Facka zprava. Pak koňar do stehna. Pohlavek jako kráva – až se mi zatmí před očima. A nakonec přímej direkt do břicha. Popadám na zemi dech. Weedeater se mnou nemají žádný slitování – a já ani o žádný neprosím. Bijte mě dál.
Zhruba po třiceti vteřinách poslechu poslední desky Weedeater s názvem „God Luck And Good Speed“ mi to bylo jasný. Tohle album mě nepustí, dokud mi nezláme všechny kosti v těle. Napsat o „God Luck And Good Speed“ že to je hlasitá a hlučná nahrávka by bylo hrubý nedorozumění… „God Luck And Good Speed“ je zasraně velký, obrovský monstrum, který mi svým smradlavým dechem řve z několika centimetrů přímo do ksichtu. Nahrával to Steve Albini a je to přesně tak, jak to miluju – nelidský šlehy do bubnů, neandrtálská kytara a hlavně krásně ultrazbustrovaná basa, která za sebou nechává jen spálenou zemi a plačící sirotky…
Vzpomínáte si na Killdozer? Tak Weedeater jsou na stejný „intelektuální“ vlně, ale do toho pomalýho kraválu přidali ještě víc metalu. Inspirační zdroje jsou naprosto jasný – hulení, pivo, hlasitej rock, dobrá zábava. Prostě naši lidi. „To víš Adame, to jsou ty Jižani,“ řekl by s respektem v hlase Kuře. Coververze „Gimme Back My Bullets“ od Lynyrd Skynyrd mu dává za pravdu. Na Weedeater prostě není nic špatně, všechno sedí tak, jak má. Představte si nejkalnější bahno Melvins. Nejmasivnější riffy Bongzilla. Zuřivost Boris. Hutnost nebožtíků Tad. To jsou velmi zhruba Weedeater. 9. dubna na 007 spolu se Stinking Lizaveta. Facka zleva, facka zprava, už se těším.
Weedeater na MySpace: myspace.com/weedeater
Zhruba po třiceti vteřinách poslechu poslední desky Weedeater s názvem „God Luck And Good Speed“ mi to bylo jasný. Tohle album mě nepustí, dokud mi nezláme všechny kosti v těle. Napsat o „God Luck And Good Speed“ že to je hlasitá a hlučná nahrávka by bylo hrubý nedorozumění… „God Luck And Good Speed“ je zasraně velký, obrovský monstrum, který mi svým smradlavým dechem řve z několika centimetrů přímo do ksichtu. Nahrával to Steve Albini a je to přesně tak, jak to miluju – nelidský šlehy do bubnů, neandrtálská kytara a hlavně krásně ultrazbustrovaná basa, která za sebou nechává jen spálenou zemi a plačící sirotky…