Melvins a životní kotrmelce
Vikak8nek 19. 9. 2008
Tak hned z kraje s pravdou ven: Melvins jsou asi nejzásadnější kapelou mýho života. A taky osudovou. Proto i přes lenost, od přírody mně vrozenou, píšu tenhle text. V podstatě bych tu mohl jen pět ódu na Melvins, což v souvislosti s touhle kapelou obvykle dělám, ale to si můžete domyslet sami…
Místo toho teda do přehrávače Bullhead a k tomu pár historickejch faktů, dokládajících ten zásadní význam Melvins pro můj život. Začátkem toho osudnýho roku 2001 jsem byl obyčejnej, asi patnáctiletej pankáč (t. č. evidován na ÚP) s choutkami bubnovat v nějaký kapele, leč nebylo v jaký (zde první osudovost Melvins: Dale Crover byl a je, společně s Johnem Bonhamem, moje největší bubenická modla). Jenže jednoho večera se v reklamním bloku Radia 1 ozvalo: 14. března Melvins v Praze! Další osudovost – život měl najednou větší smysl. Pamatuju si, že jsem po tý reklamě radostí málem zbořil pokoj.
Ten večer v Akráči byl nezapomenutelnej. Už když jsem se prodral k pódiu a viděl Croverovy bubny, chtělo se mi radostí (no dobře, i závistí) puknout. Ale pak nastoupila předkapela; další osudovost. O Gnu jsem do tý doby myslim neslyšel, ale okamžitě jsem byl jejich – však to znáte, každej jste to musel s touhle kapelou někdy zažít, že jo. Nicméně jejich set skončil, já jsem se nemohl vzpamatovat, a na pódium nakráčel Dale oděn ve fialový slipy (ten večer jsem na sobě měl úplně stejný, fakt nekecám. Osud, no.) a začal trestat ty svý monstrózní bubny. Pak Kevin, pak tejpek co s nima tehdy hrál druhou kytaru začal zběsile vazbit nevim čim, a pak nastoupil King Buzzo. Za celej koncert neřekli slovo, neudělali jedinou pauzu mezi songama a nakonec prostě odešli a už se nevrátili. Nebudu se o tom dál rozepisovat, byl to prostě největší hudební zážitek mýho života.
Když jsem se šoural nahoru po schodišti Akropole, nemohl jsem se nezadívat na ty potem zalitý vlasáče, který jak se zdálo byli stejně jako já na pokraji sedmýho nebe. S takovejma tak kurva hrát v kapele, říkal jsem si tenkrát… Když jsem asi za tejden odpovídal na inzerát tejpkům, co sháněli bubeníka a následně jsem se s nima sešel, první moje slova pronesený s vytřeštěnejma očima zněla: ,,Ty voe, nebyli jste náhodou na Melvinech?!“ A odpověď: ,,Jo, byli!“. Jo, byli; byli to ty tejpci, co jsem na ně tejden předtím tak čuměl. No řekněte, není to osud? Od tý doby jsem Melvins, Gnu a další jim podobný zhovadilce už neposlouchal sám a životní náplň byla jasná – rock´n´roll. Kapelu jsme sice po pár letech rozpustili, ale hned jsem naskočil do jiný, teda vlastně do tý současný. A co se dodnes v naší zkušebně nejvíc poslouchá? Můžete hádat. Vlastně jedno vám teda prozradim: Big Business. Náš hudební zásobitel Sob je jednou po zkoušce pustil se slovy ,,lidi co budou s Melvinama hrát na nový desce“. Pár songů a byl jsem jejich. A když konečně vyšlo (A) Senile Animal, málem jsme se zase posrali všichni. A já obzvlášť, neboť Big Business začali po vydání Here Come The Waterworks silně konkurovat Melvinům coby mojí nejoblíbenější kapele. Naštěstí letos vyšlo vynikající Nude With Boots, takže síly jsou opět vyrovnány.
Někdy minulej rok mi psala kámoška, že maj fleka v autě na Melvins do Vídně. Neměl jsem ani floka a koncert tak prosral. To se letos nestane a já si teď říkám, co bude potom? Bude mít cenu po tom koncertě z Akropole odcházet? Vidět Melvins a zemřít!!!
Běžte na koncert Melvins, třeba vám to taky změní život.
P.S.: Opět osud tomu chtěl, že letos na Melviny půjdem celá kapela, ale bude nás o dva víc – moje první kapela tam bude taky.
P.P.S.: Při psaní tohoto textu hrála kromě Bullhead ještě alba Electroretard a Ozma.
Vikak8nek
Místo toho teda do přehrávače Bullhead a k tomu pár historickejch faktů, dokládajících ten zásadní význam Melvins pro můj život. Začátkem toho osudnýho roku 2001 jsem byl obyčejnej, asi patnáctiletej pankáč (t. č. evidován na ÚP) s choutkami bubnovat v nějaký kapele, leč nebylo v jaký (zde první osudovost Melvins: Dale Crover byl a je, společně s Johnem Bonhamem, moje největší bubenická modla). Jenže jednoho večera se v reklamním bloku Radia 1 ozvalo: 14. března Melvins v Praze! Další osudovost – život měl najednou větší smysl. Pamatuju si, že jsem po tý reklamě radostí málem zbořil pokoj.
Ten večer v Akráči byl nezapomenutelnej. Už když jsem se prodral k pódiu a viděl Croverovy bubny, chtělo se mi radostí (no dobře, i závistí) puknout. Ale pak nastoupila předkapela; další osudovost. O Gnu jsem do tý doby myslim neslyšel, ale okamžitě jsem byl jejich – však to znáte, každej jste to musel s touhle kapelou někdy zažít, že jo. Nicméně jejich set skončil, já jsem se nemohl vzpamatovat, a na pódium nakráčel Dale oděn ve fialový slipy (ten večer jsem na sobě měl úplně stejný, fakt nekecám. Osud, no.) a začal trestat ty svý monstrózní bubny. Pak Kevin, pak tejpek co s nima tehdy hrál druhou kytaru začal zběsile vazbit nevim čim, a pak nastoupil King Buzzo. Za celej koncert neřekli slovo, neudělali jedinou pauzu mezi songama a nakonec prostě odešli a už se nevrátili. Nebudu se o tom dál rozepisovat, byl to prostě největší hudební zážitek mýho života.