Kapitalismus model Silver Rocket - část 2
ÚV SRR 29. 1. 2009
Před nějakým časem se tady v NejKecech objevil text od Töhötöma - bylo to nahlídnutí do kuchyně dělání koncertů pod hlavičkou Silver Rocket. Od tý doby se leccos změnilo, tak jsme si říkali, že by nebylo špatný na to nějak navázat a dát vám vědět, jak se věci mají na startu roku 2009.
Především: zlatá doba dělání koncertů v Praze je pryč. Aran nedávno vzpomínal na to, jak se někdy v roce 2004 bavili s Ivanem, jestli udělat koncert Dälek - a nedovedli si představit, že by tady tahle kapela našla publikum. Jenže pak se to nějak zvrtlo (v dobrým slova smyslu) a roky 2006 a 2007 byly pro dělání koncertů úplně nejlepší od doby, co se kolem toho motáme. Jezdily sem kapely, který tu před tím nikdy nehrály, drtivá většina z nich tady byla poprvé a na vrcholu sil: Pelican, Doomriders, Red Sparowes, Mono... Nemohli jsme si stěžovat na nezájem publika.
GvsB: 12. února chceme vidět PLNOU AKROPOLI!!!
Letos se to obrátilo. Praha se z tak trochu exotický destinace stala pro část booking agentů nedílnou součástí rozpisu turné a podle toho to vypadá. Koncertů je strašně moc a je to tak super. Málokterá kapela, která jede aspoň středně velký evropský turné, se Praze vyhne - a platí to o kapelách všech stylů a "velikostí." Obrovskej výběr tak lidi zákonitě trochu zahltil a z koncertů se tak - až na výjimky typu Shellac, Melvins nebo Dinosaur Jr. - vytratil takovej ten "ty vole dočkali jsme se!" pocit. Přestože jsme tohle tušili dopředu, nedokázali jsme odmítnout kapely, který pro nás hodně znamenají... No, v podstatě to pořád moc neumíme.
A i když pořád souhlasíme jen s těma garancema, který považujeme za fér pro nás i pro kapelu (a nadále platí pravidlo "nepřeplácet kapelu"), letos jsme několikrát hustě narazili. Tohle jsou namátkou nějaký provary: Earth 22 000, Weedeater 3 500, Glorytellers 3 200, Melvins přes 40 000, Joe Lally přes 7 000, Dälek 13 400, Deerhoof přes 4 000... Klid, nejsme úplně v prdeli. Zjistili jsme, že naše univerzální metoda řešení problémů – máchat palicí na koncertech – funguje i na obtíže ekonomickýho charakteru. Naštěstí to ještě dost často vidíte podobně (vloni hlavně na Dinosaur Jr. a Shellac) a přijdou vás mraky. Stejně jako umíme prodělat, umíme i vydělat. Pracujeme s hrubejma číslama a zatím pořád platí, že celkově v součtu plusů a mínusů držíme vyrovnaný skóre.
Co z toho taky plyne? Trochu to už přestává bejt sranda. Je pravda, že pořád nejsme zvyklí na to, když se v rozpočtu na jeden koncert operuje stotisícovejma položkama - to není úplně naše parketa. Jeden "nepovedenej" velkej koncert jako třeba Melvins (míněno z hlediska financí, samosebou, srali jsme tam jinak maggi všichni) rovná se patnáct vydařenejch "malejch" akcí. Nechceme ale zároveň porušovat další bod, zmíněnej v Töhötömově článku ("co nejnižší vstupný") a hojit se na těch lidech, který na koncert přijdou. Každopádně nás ale tenhle rok zbavil pocitu viny, kterej jsme občas měli po koncertech, na kterejch jsme vydělali, hehehe...
Takže jak dál? Nebude to platit samozřejmě bezvýhradně, ale plánujeme tak trochu návrat před rok 2005, 2006, kdy jsme sem vozili tenkrát skoro neznámý kapely jako Chinese Stars, Moller-Plesset, This Aint Vegas, Kill Yourself, Kinski, French Toast... Ze všeho nejvíc nás stejně baví koncerty na 007, kde vás najednou uchvátí nějaká šílenost, o který člověk do tý doby slyšel jen málo. Chceme podporovat menší kapely, ne sem za každou cenu tahat nějaký "nezávislý veličiny" (nic proti nim!!!). Jinejma slovama - víc Git Some, míň třeba High On Fire (to je ale jen příklad). Zároveň ale budeme pořád spolupracovat s kapelama, se kterejma jsme si padli do oka a který se sem rádi vracejí (Mono, Akimbo, Enon), nemůžem si pomoct. Taky chceme, aby se nám čas od času podařil koncert, u kterýho se dostaví ten pocit "ty vole dočkali jsme se!" (třeba teď Girls Against Boys v Akropoli).
Gró našich koncertních aktivit by ale měla tvořit podpora podivínům, špinavcům a starejm fotrům - první polovina roku 2009 s potvrzenejma koncertama Notorious Hi-Fi Killers, Lichens, Trigger Effect, Saviours nebo Wino je toho důkazem.
Trigger Effect. Koukáte se do budoucnosti.
Je celkem jasný, že si tyhle slova můžete vyložit třeba takhle: "Kluci to jak se říká přepískli, minulej rok to jakž takž ustáli a teď maj plný kalhoty - sice to nabubřele maskujou změnou koncepce, ale jejich prdele jsou mohutně sevřený, že už to nepůjde dál takhle dělat." Dovolíme si tuhle interpretaci zpochybnit: jak už jsme psali, pokud bude řeč jen o penězích, loňský koncertní aktivity SR zřejmě končej v nevelkým plusu - nikdy jsme víc nechtěli, profit není cíl, jen vedlejší efekt. Koncertní mašina může jet dál. Klasický řešení problému s provarama na koncertech napadne každýho, jako z učebnice ekonomie: buď snížit náklady (moc to už ale nejde, kapely oholit nechceme, ty navíc s garancema nejsou mimo realitu, bohužel mimo realitu jsou v Praze nájmy velkejch klubů, ale s tím toho taky moc nenaděláme). Anebo zvýšit příjmy, čili dávat dražší vstupný - a to prostě nechceme, protože si myslíme, že to tak bejt nemusí.
Problém je spíš tak trochu v našich hlavách: nikdo nemá moc chuť jít už prošlapanou cestou. Je to trochu jako každoroční debaty, jak bude vypadat letní SRSS. Shodli jsme se zatim na jednom - na SRSS je dobrý, když se pořád jde někam do neznáma. A s koncertama je to trochu podobný. Za rok uvidíme, co z těhle slov zbylo.
Dědek Wino - náš člověk a supr chlápek. 20. dubna v Matrixu.
Jedním z pozitivních aspektů koncertní exploze v posledních dvou letech je taky fakt, že se řada lidí odhodlala k tomu dělat vlastní koncerty (zdravíme King Booking, Loser Crew, Klangundkrach, Apačku, Letmo a další!), takže si myslíme, že Praha a další města o žádný zajímavý koncerty nepřijdou tím, že se tak trochu stáhneme. Jsme ale přesvědčený o tom, že se scéna znovu trochu rozhejbe a že se najde znova ten elán a nadšení, když se zaměříme právě na menší kapely a nebudeme si tolik všímat větších ryb... Rádi bysme taky pokračovali v trendu, kterej nastolily tři český koncerty Git Some: totiž snažit se pro kapely domluvit v Česku víc koncertů než jen jeden v Praze - viz květnový koncerty Edie Sedgwick a Akimbo v Praze, Brně a HK.
Ještě jednou - tohle je přibližnej směr, žádná nová doktrína. Náš pokus znova to rozhejbat zezdola. To, že si to všechno můžeme/můžete dovolit, je zase a opět především VAŠE zásluha, uvědomujeme si to pořád stejně silně. To tvrdý jádro, který podpoří většinu našich koncertů, by zasloužilo doživotní vstup zadara na všechno... Takže ještě jednou - fakt díky!
