Silver Rocket

Under Pressure To Exist

Takže jinak... mám to v hlavě už od prvního večera (L./M.), během druhýho (Z.S. a Keelhaul) se mi to jen dál spojilo. Tyhle dva koncerty mi připomněly druhou půlku devadesátejch let, a to z několika důvodů. Možná si zúčastnění pamatujou týpka, co během koncertu Metroschifter neúměrně řádil v pitu, až musel bejt usměrněnej. Shodou okolností jsem ho nedávno poznal při jiný příležitosti a je to chlapík, co chodil na 007 v 90. letech, kdy hardcore byl móda . Lidi týhle generace se, zjednodušeně řečeno, vyřádili v moshi na koncertech, u kterejch stačilo na letácích napsat, že kapely jsou "US HC" a po třech čtyřech letech začali pak žít obyčejným životem střední třídy. Zlatá mládež, trochu pankáči, skejťáci, feťáci atd. Dneska jen vzpomínaj. Další mladý pak začli hlavně sjíždět extázi na houseparties, z koncetů se vytratilo publikum a v tý době taky začalo určitý dělení "scény". Pitomý, ale výstižný slovo. Každej, kdo se nechtěl ztratit a nechat se rozmělnit v soukolí všedních dnů, se snažil dělat to svoje aspoň na tom svým písku a netýkalo se to jenom Prahy, i když některý lokální společenství víceméně zanikly, lidi se přestěhovali...

Svým způsobem takhle krize pomohla tomu, že post-hc scéna je jiná, otevřenější a zároveň soudržnější i přes samozřejmý odlišnosti jednotlivejch "buněk". A přes tohle všechno se klene jako vítěznej oblouk, jako spojený ruce mostu přes kalný vody, aura kapel jako jsou třeba Keelhaul, GvsB, Melvins, nebo Insania, Gnu a Lyssa. Proto jsem šťastnej, že jsem mohl na, z mnoha pohledů výjimečným, koncertě Keelhaul bejt. A věděl jsem, že to tak bude, už ve chvíli, kdy jsem na pódiu zahlídl kytaristy, jak se připravujou na koncert, slyšel jsem to ve chvíli, kdy se bubeník poblil a pak hrál ještě líp až do tý doby, než pak zkolaboval úplně. Budu se snažit pamatovat si, s kým jsem ten zážitek sdílel. Viděl jsem proroky v akci, lidi oddaný prostý věci bez póz a velkejch gest, jen my a zvuk.

Síla toho písečku, na kterým všichni hrajeme nějakou roli, je právě jenom v lidech. V každým z nás, v každý partě, kapele. Je to ta věc, která tě drží při životě, když jsi dole, je to síla, který sám něco přidáš, když jsi nahoře. Chci tím celým vlastně jenom říct – nedivil jsem se moc, že první večer nebylo narváno, ale byl jsem sakra překvapenej, že Keelhaul si nechalo tolik lidí ujít; podobně jako strejdu Wina. Jak se to říká s těma perlama a s tím hrachem, teto Kateřino?

Rozloučím se příznačnou věcí z mýho oblíbeného sedmipalce... http://www.slamdek.com/metroschifter/audio/UnderPressureToExist.mp3