Silver Rocket

New Model Army - Strange Brotherhood (1998)

"Strange Brotherhood". Kdybych měl lidem, co v životě nic neslyšeli o New Model Army, doporučit na začátek jednu desku, zvolil bych asi tuhle. Proč? To už není tak jednoduchý, zkusím to ale nějak vysvětlit. "Strange Brotherhood" je první deska po odchodu od velký firmy, když už bylo všem jasný, že NMA si svejch patnáct minut slávy vybrali. A možná právě proto je to tak elegantní, neokázale silný album. Je v něm ještě epická rozmáchlost "Impurity" nebo "Thunder And Consolation", ale taky první náznaky introvertní uzavřenosti, která se pak naplno projevila třeba na "Eight" nebo na "Carnival". Je to pravděpodobně taky nejvíc pestrá deska NMA. Jsou tu fakt brutálně syrový skladby ("Stop The Killing", "Whites Of Their Eyes") a zároveň křehký balady jako "No Pain" (o tý pozdějc) nebo "Queen Of My Heart". Bylo to taky poslední album New Model Army, který jsem si přehál z CD (luxusní trojvinyl jsem si koupil až pozdějc v Norimberku před koncertem Black Heart Procession) na kazetu a do walkmanu - pak už jsem na tohle zařízení zanevřel. A když mi umřela babička, ke který jsem měl z celý naší drblý rodiny nejblíž, vzal jsem tuhle jednu kazetu, dal si jí do walkmanu, a chodil po lese v Dolní Bukovině celej den, až jsem byl zase jakž takž v cajku. Takže o "Strange Brotherhood" vím docela hodně...

Je tu luxusní otvírák "Wonderful Way To Go", kterej co do "otvírákový klasiky desek New Model Army" směle konkuruje "I Love The World" nebo "Here Comes The War". Dvě skladby, který bych chtěl ale hlavně zmínit, jsou "Aimless Desire" a "No Pain". Uffff, jak na to...? Tak dobře. "No Pain" je jedna z nejnaléhavějších písniček, co znám. Stačí dvě piva nebo nějakej malej heartbreak a když si náhodou pustím tuhle skladbu, okamžitě mám v očích slzy, nedovedu to vysvětlit. Strašně silný to je. Kašlu na cyniky a kecy o patosu. Je mi to jedno, že vypadám jako blázen. Ale tahle Justinova verze příběhu Abraháma a Izáka je prostě čistý peklo... Abrahám podvědomě čeká na Boží zázrak, kterej by v těch pustejch kopcích zastavil jeho ruku s nožem, ale podle Justina nakonec Bůh nic neudělá...

 "And Abraham rose, took his only son, and knife and tinder in his hand,
and setting out across the desert and up into the scrubland hills,
he bound the boy Isaac to the stone, raised the blade and waited for the miracle.
But the wind blows silent across the hills, across the dead and the empty hills,
dead, like the god that never came, like your face, the day that you turned away."

U žádný jiný písničky není cejtit TAKOVÁ samota a taková opuštěnost. Je to úplně mimo měřítka muziky. A "Aimless Desire"? Pořád nevím, jestli si na pohřbu nechám zahrát "Purity" nebo "Aimless Desire". Jednu z těch dvou určitě. Jedna z těch dvou je bezpochyb nejlepší písnička New Model Army všech dob. Ani ne půlminutová předehra dvou povídajících si kytar u "Aimless Desire" mě dojme pokaždý, není potřeba ani ty dvě piva, ani žádnej heartbreak. "Aimless Desire", nálada tý skladby, její zvuk a atmosféra, to jsem prostě JÁ. V týhle písničce je moje DNA, moje sny a moje dětství. A moje víra. To, co cejtím ke svejm přátelům, ke svejm milovanejm. Tady mě máte, berte si to, je to vaše:

 "Now I've found causes and I've found families, but nothing ever lasts;
I've known people I'd die for - if only they had asked."

Vengeance: http://www.silver-rocket.org/news/1382