Silver Rocket

New Model Army – High (2007)

Včera jsem pracoval do půlnoci. Pak jsem byl pro dodávku, v půl jedný vyjel z Prahy a kousek po třetí jsem se snažil usnout v dodávce na Šumavě. Ráno v šest jsem si vyřídil svoje věci a vydal se zpátky do Prahy. Byl to skoro kýč: úplně modrý nebe, na který si rozvážně hledalo cestu zimní slunce, třpytící se sníh. O pár kilometrů níž už jsem ale tu pohádkově modrou oblohu spíš jen tak tušil nad pomalu se rozpínající mlhou a o dalších pár kilometrů níž už byla jen hustá inverze. Lidi ve vesnicích, který od sebe dělí jen pár minut cesty, měli úplně jiný rána: na hřebenech úžasná scenérie, v nížinách depresivní šedá deka. Napadlo mě srovnání s Platónovou jeskyní stínů (jedinej filozofickej koncept, kterej si pamatuju, hehe...) a do toho mi hrálo „High“.

Poslouchal jsem to cestou tam i zpátky, nemohl jsem se od toho odtrhnout. Jo, měl jsem s sebou i jinou muzikou, ale ta neměla šanci. „High“ je fantastická deska. Budu se ale snažit nepsat moc o muzice, ale spíš o tom, proč jsou právě New Model Army tou kapelou, s kterou jsem dospěl a s kterou stárnu. Proč mě nikdy nezklamali. Dneska mě totiž taky napadlo, že díky New Model Army v sobě občas objevím věci, na který jsem hrdej. Není jich moc, ale když poslouchám jakoukoliv desku NMA, mám pocit, že nejsem zbytečnej. A taky jsem si silně uvědomil, že s muzikou NMA instinktivně myslím i na lidi, který mám rád. Na rodinu, na přátele. Je to v textu „Family“ na „Thunder And Consolation“:

Give me some place that I can go
Where I don't have to justify myself
Swimming out alone against this tide
Looking for a family, looking for tribe

Když mě rodiče vzali v roce 1990 krátce po pádu Železný opony “na kaufy” do západního Německa, koupil jsem si za svoje ušetřený marky tyhle tři vinyly: “Combat Rock” od The Clash, “Live At Paradiso” od Bad Brains a “Impurity” od New Model Army. New Model Army mě od tý doby nikdy nezklamali, těch dvacet let stojej pořád při mě a nějakým záhadným způsobem mi pořád pomáhají. Je to strašně blbý to takhle napsat, ale nevím, jak jinak: pomáhají mi rozlišit dobro a zlo. No jo, je to tak.

Přijel jsem ráno do Prahy naspeedovanej pěti energy drinkama, sedl si v práci ke kompu a vysypal ze sebe tohle. A pak mi to došlo: zejtra je mi 35 a pomáhám s koncertem New Model Army v Praze... Viděl jsem všechny jejich koncerty v Česku od roku 1990, jezdil jsem za nima na přiblblý festivaly, ale tohle bude největší...

FACE INTO THE WIND!