Silver Rocket

Wive – Pvll

Jesu, The Cure, Sophia, A Whisper In The Noise... Nevím proč, ale tyhle kapely mě vždycky odnesou zpátky do dětství. Ne všechny jejich skladby, ale některý nejsilnější momenty mě vrátí v čase a prostoru – a já najednou nemám starosti, který mám teď. Zase čtu před spaním dobrodružný knížky. Mám prázdniny. Chci umět hrát na kytaru. A tak dál... Wive mají na svý nový desce skladbu „Attrition“, která je pro mě zhmotněním (jasně, napsat o jakýkoliv písničce, že je „zhmotněním“ něčeho, je z podstaty věci ukrutná blbost, ale to nevadí, ne?) tohohle pocitu. Je to ta návyková melodie? Je to ten zvláštní špinavej a hlubokej zvuk v pozadí? Nevím. Možná to radši ani nechci analyzovat, abych se o sobě náhodou nedozvěděl víc, než je pro mě bezpečný.

Nedávno hráli na 007 Sin Ropas. Byla tam jen hrstka lidí, ale všichni pak bez výjimky mluvili o jednom z koncertů roku. Troufám si tvrdit, že Wive budou ještě silnější. V kapele najdete dva lidi z A Whisper In The Noise (a tím pádem samozřejmě i základní elementy toho uhrančivýho zvuku, kterým AWITN vždycky fascinovali), ale Wive nejsou jen pohrobek bez vlastního soundu. Kdepak. Tichá prázdnota plání v zasněžený Minnesotě zůstala, to je jasný. Navrch se ovšem přidaly zvuky, u kterejch jen těžko určíte jejich zdroj, melodie ještě smutnější než od Black Heart Procession a tísnivá atmosféra, proti který jsou i ty nejtemnější opusy od Boduf Songs něžnou ukolébavkou. Přísahám, že závěrečnou „Slvmber´s Edit“ nahrávali duchové... Tohle prostě není muzika z našeho světa. Nemůže bejt.

Tenkou linii tichýho spojenectví cejtím ještě mezi Wive a Silver Mt. Zion. Je tu sice míň patosu a expresivity, ale zato podobně umanutá, slepá víra ve vlastní cestu. Tracky Wive působí spíš jako mantry než jako skladby (v tom tradičním slova smyslu). Objeví se „jen tak“, bez ohlášení, ale najednou zaberou celej prostor. Wive si taky celý album nahrávali sami, po pokojích a domech, a určitě i díky tomu má nahrávka zvláštní pocit „blízkosti“. Jako když se vrátíte za soumraku z dlouhý procházky po zasněženým lese a zatopíte v kamnech. Pro mě je tohle zatím nejlepší deska roku 2010.

Wive jsou jedna z těch absolutně nenápadnejch kapel, který můžete minout bez povšimnutí. Když se ale u nich zastavíte aspoň na pár minut, dokážou vás bez varování vtáhnout do jejich světa, z něhož pak už není návratu. Mě se to stalo. Wive hrajou 15. března na 007 spolu s Pontiak, White Hills a Bombee+, celej koncert začíná už v 18.00, aby se to stihlo. A „Pvll“ si můžete za 300 Kč objednat TADY v distribuci Silver Rocket.

Wive: www.myspace.com/wivespace