Silver Rocket

Boduf Songs: romantická komedie se spoustou sebevražd

Podle muziky Boduf Songs byste možná řekli, že Mat Sweet, hlavní postava kapely, je něco mezi upírem a duchem... Samozřejmě neurotickej, plachej, tak trochu vystresovanej vizionář alergickej na světlo. Nic z toho ale není pravda. Mat je celkem běžnej občan nevysoký postavy, co má rád komiksy a filmy. Boduf Songs můžete vidět 15. března (Pardubice), 16. března (Praha, Rubín + All In The Golden Afternoon) a 18. března (Brno) i v Česku.

Poslední deska KONEČNĚ vyšla na vinylu. Jsem rád, že jsi dostal rozum...
"Chápu. Ale já bych nejradši na vinylu vydal i první tři desky. Jedinej problém byl v tom, že nahrávky byly moc dlouhý a všechno by se tam nevešlo. A abych byl upřímnej - nejsem zase takovej audiofil, abych poznal rozdíl mezi zvukem vinylu a cédéčka. Taky mám strašně nekvalitní CD přehrávač i gramofon..."

Nová deska je kratší, ale je taky zvukově odlišná od dřívějších alb. Dost dramaticky jste se změnili. Cejtíš, že už jsi na akustickým poli řekl všechno, co jsi chtěl?
"Díky, jsem rád, že si toho aspoň někdo všimnul. Mám pocit, že jsem ještě ani zdaleka neřekl všechno, co jsem chtěl - jen jsem se naučil používat jiný prostředky. Šlo to přirozeně, ale výsledek mě samotnýho taky překvapil. Myslím, že se teď k akustickýmu nahýmu zvuku jen tak nevrátím."

Jak to všechno budete hrát živě? To nemusí bejt zrovna snadný...
"Taky jsem zvědavej. Během nahrávání ale nikdy nemyslím na to, jak budou písničky znít živě. Tak nějak automaticky předpokládám, že to stejně bude jiný než na desce. Rád pracuju s omezenejma možnostma, s minimem. Uvidíme, co se ze skladeb vyvine na pódiu tentokrát..."

Videa ke skladbám Boduf Songs jsou podle mě důležitou součástí toho všeho. Co takhle někdy udělat hudbu k filmu?
"To bych moc rád. Nejlíp k nějaký romantický komedii se spoustou sebevražd a velkým finále plným smíchu."

Hrajete tichou, intimní muziku. Jak se vyrovnáváš s tím, že lidi na koncertech tvůj set někdy jen tak prokecají?
"Je to přesně tak, jak říkáš, a je to velkej problém. Některý lidi jsou prostě hlučný a pokazí koncert kapele i ostatním v publiku. Mám je ignorovat, nebo je slušně požádat, aby kurva drželi hubu?"

Hlasuju pro to druhý.
"Jo, ale co když je těch hlasitejch většina? Mám nechat lidi volit? Nevýhodou naší muziky je to, že její účinek může úplně zničit třeba jen jeden jedinej člověk. Proto nerad hraju v barech nebo na koncertech, kde je třeba volnej vstup. Čím míň je místo, kde hrajeme, odlišný od obecný představy rockovýho klubu, tím to bejvá lepší. Bohužel, některý lidi jsou prostě čuráci a neděje se to jen nám - zažil jsem to na koncertech Sophia, The Evens, Thoma Yorkeho... Proč lidi choděj na koncerty, když chtějí stejně jen řvát na svý kámoše?"

Ve svejch textech často používáš "we". Kdo je "we" ve skladbách Boduf Songs?
"No jo, to je fakt. Ani nevím. Mění se to. Je to asi můj oblíbenej textařskej prostředek."

Co tě v roce 2010 potkalo, že jsi natočil takový album?
"Muziku si nevybavuju. Ale zbláznil jsem se do dvou filmů: Enter The Void a Valhalla Rising."

Blázinec...
"Ha ha ha..."