Silver Rocket

Forgetters Machyho očima

Hele, nejsem zvyklej moc psát. I když asi budu patetickej, chtěl bych svým textem přesvědčit aspoň pár lidí, aby přišli na tenhle koncert, protože si myslim, že bude výjimečnej.

Nejsem takovej pamětník, spoustu skrytejch klenotů objevuju třeba klidně po deseti letech. Sice člověk jakoby "nežije" s tou kapelou v současnosti, nesleduje, co se kolem ní aktuálně děje (protože už se neděje nic nebo jen málo), ale miluju dlouhý večery strávený na allmusic, discogs a wikipedii, hledání toho všeho, co nechci minout. Skrze tohohle člověka a týhle kapely se člověk dostane ke spoustě jinejch a skládačka postupně zapadá víc a víc. No a v týhle skládačce mi dlouho chyběli Jets to Brazil. Trošku se stydim, protože mi je Pedro doporučoval už pěknejch pár let zpátky, ale asi to mělo svůj čas. Musel jsem si je najít sám. Poetika tohohle chlápka mně postupně zalejzala pod kůži a po nějaký době jsem jí propad úplně. Na discogs každej den vyhlížim, kdy se tam konečně "Orange Rhyming Dictionary" objeví na vinylu, a zatím se mi věci z týhle desky derou mezi nejposlouchanější v přehrávači.

Aran s Pedrem mě letos upozornili na to, že Blake dal do kupy další kapelu. Forgetters ukazujou (podle mýho společně třeba s Obits a Thermals), že je pořád možný dělat rockový písničky, který jsou relativně jednoduchý, ale dovedou vytvořit tak specifickou atmosféru, že tomu člověk neunikne. Když jsme jeli teď v sobotu na výlet, praktikoval jsem ve vlaku svoje hobby - koukat z otevřenýho okýnka do krajiny a pouštět si z přehrávače hudbu. Pustil jsem si Forgetters a z nějakýho důvodu mě to děsně dojímalo. Ty věci maj úžasnou atmosféru. Neumím to popsat (jako většinu věcí, který mě nějak silně oslovujou), ale jsem tomu úplně odevzdanej. Stejný pocity se doufám dostavěj i ve středu na Sedmičce. Těším se jak malej kluk a přeju každýmu, kdo třeba ještě neměl příležitost, minimálně stejný mrazení a pocity, který zažívám já.