Rozhovor s Unsane: Jako starý bluesmani
Aran a Töhötöm 6. 9. 2005
Z kšiltu dozadu obrácený bejsbolky zpěváka a kytaristy Chrise Spencera odkapává pot, celý tělo baskytaristy Dave Currana je očividně pohlcený smrtícíma riffama, od hlavy k patě pokérovanej bubeník Vinnie Signorelli trestá bicí i mezi písničkama. Dámy a pánové: Unsane v akci. „One... two... One two three four!!!“ – a exploduje další nálož. Tohle trio je bez nadsázky jednou z klíčovejch kapel rockový historie, myslete si, co chcete. Úžasný desky, NEUVĚŘITELNÝ koncerty. Jeden z nich předvedli Unsane 4. září 2005 na 007. Následující rozhovor se spokojeným a pořádně rozjetým Chrisem Spencerem vzniknul z krátkýho pokecu na schodech před 007, než Unsane po koncertě vyrazili do města na pár zaslouženejch panáků.
Na začátku tohohle turné jste hráli s Lungfish. Podle mě s nima máte společnýho víc, než se zdá. I vy jste si – stejně jako Lungfish – našli svůj zvuk, kterej na deskách skoro neměníte. Vnímáš, že zníte v podstatě pořád stejně?
Hahaha.... to je pravda. No, některý lidi se prostě dostanou k muzice, kterou milujou doslova celým tělem. A pak chtějí tu sračku hrát, dokud neumřou. Jako třeba starý bluesmani, ty taky hrajou pořád dokola to samý. Může to bejt katarze, může to bejt cokoliv, nevím. Ale je to fakt, takhle to funguje.
Neláká tě někdy zkusit něco jinýho?
Tak jo, využiju tohle interview k malýmu promotion (směje se). Zrovna chystáme něco s Buzzem Osbournem z Melvins a Alexem Hackem z Einstürzende Neubauten. Alex se zná dobře s Vinniem a kalíme spolu už tři roky, když se někde vidíme. Tak jsem si říkal, že bysme mohli dát dohromady nějakou muziku. Hrát všechny šílenosti, co nás napadnou. Uvidíme, jestli z toho něco vyleze. Ale bude to asi něco jinýho než Unsane, protože, jak jsme se bavili, Unsane mají dost charakteristickej zvuk.
Do živýho hraní jdete úplně naplno. Pamatuju si, že při koncertě s Neurosis v Roxy ti bylo dost blbě. Na kraji pódia jsi zvracel mezi písničkama, ale odehrál jsi to. Existuje něco, co by tě mohlo zastavit od hraní?
(dlouho přemejšlí) Jedině kdybych byl na tom fyzicky tak špatně, že bych se nedostal na pódium. Nebo možná kdyby mi třeba výtah zlomil nadvakrát ruku (předvádí, jak mu dveře od výtahu asi lámou ruku...). Ale Vinnie taky bubnoval nějaký koncerty se zlomenou rukou, takže nevím... To je prostě součást etiky Unsane, to jsme prostě my.
Za ty léta už byste ale sami k sobě mohli bejt ohleduplnější, ne?
Asi jo. Ale my nebereme jako samozřejmost, že můžeme hrát každej den. Chceme si to užít. Každej posranej den čekám na to, abych mohl jednu hodinu hrát a nechci o to přijít. Je to kurva nejlepší moment celýho dne (říká to důrazně). Jasně, turné je fajn, miluju cestovat s kámošema, ale hraní je prostě nejdůležitější, o tom to celý je...
Spolupracovali jste za ty dlouhý roky s celou řadou labelů: Matador, Amphetamine Reptile, Relapse... Jak se podle tebe změnila nezávislá muzika?
No, myslím, že se teď objevujou kapely, který znějí podobně jako my. Jsou hlasitý, agresivní, tvrdý. Jde spíš o lokální scény, ale lidi se začínají znova zajímat o AmRep a tyhle věci... Protože to byla kurva skvělá scéna. Je to sice deset let, ale lidi to začínají zase poslouchat a to je dobře. Všechny tyhle kapely... je to pořád rock, ale je tam zároveň ten městskej hluk, rachot, to se mi líbí.
Je nějaká nová kapela, která tě nadchla?
Blackfire Revelation. Jsou z New Orleans. Doufám, že je ta voda nezabila. (směje se)
Před lety tě skoro umlátili k smrti ve Vídni. Prej proto, že jsi Američan...
Jo, přesně tak mi to řekli... Ale kdo ví, jestli to je pravda. V nemocnici byl nějakej americkej doktor, kterej dřív sloužil u mariňáků, a ten mi povídal, že tohle se ve Vídni děje zhruba jednou za čtvrt roku. Že prostě nějaká partička někoho zbije skoro k smrti. Mě zkopali tak, že jsem se nemohl hejbat, nemohl jsem nic. Ten doktor mi povídal, že jednou šel se svým kámošem, fakt velkým chlapem, a viděli, jak zase někoho mlátí. Ten jeho kámoš někde sebral kladivo a zabil jednoho z těch útočníků a...
...počkej, jako že ho fakt zabil?
Jo, praštil ho kladivem zezadu do hlavy a zabil ho. Tyhle věci se ve městech dějou, to násilí je někde hluboko v lidech, nevím. Já chápu, že těm lidem třeba vadilo, že jsem Američan, ale mě přece taky sere, že náš prezident je fašista a že naše vláda stojí za hovno. Snažím se trávit co nejvíc času mimo Ameriku a chci se teď oženit s jednou holkou ze Švédska, znám jí skoro osm let. Je fakt milá a inteligentní... (smích)
Fotky Unsane z koncertu na 007 jsou od Smrčáka. Klikněte na ně a zvětší se.
Na začátku tohohle turné jste hráli s Lungfish. Podle mě s nima máte společnýho víc, než se zdá. I vy jste si – stejně jako Lungfish – našli svůj zvuk, kterej na deskách skoro neměníte. Vnímáš, že zníte v podstatě pořád stejně?
Neláká tě někdy zkusit něco jinýho? 
Za ty léta už byste ale sami k sobě mohli bejt ohleduplnější, ne?
Spolupracovali jste za ty dlouhý roky s celou řadou labelů: Matador, Amphetamine Reptile, Relapse... Jak se podle tebe změnila nezávislá muzika?
Je nějaká nová kapela, která tě nadchla?