Silver Rocket

Enablers – Output Negative Space

Poéma konce II.

Output Negative Space. Těžko ilustrovat každou desku Enablers nějak originálně. Jasně Blown Realms... = novinka, Tundra = majstrštyk a debut je prostě debut. U všech kapel fungujou tyhle rychlý, stručný charakteristiky. Skutečný Enablers, který ještě nehledaj změnu a kličky, ale najdete jen na prvních dvou deskách.

A o čem teda vlastně ty Enablers jsou? To, co napíšu, je dost subjektivní. Stěží si to do týhle kapely promítne ještě někdo jinej, ale pro mě je to taková antiteze toho, co jsem díky Silver Rocket poznal, a návrat k tomu, co bylo předtím.

Enablers to je spíš slovo, ale je zajímavý, že hudba ho geniálně zvýrazňuje. Enablers kladou důraz na formu a obsah při tom není nikterak banální. Simonelli nepíše hlavně o sobě, ale o lidech a o světě okolo sebe. Enablers jsou "intelektuální", ale dávaj průchod i té temné, zvířecí stránce člověka. Cejtím tam pojítko s beatnikama, ale je to oproštěno od všeho negativního, co si pod tím můžete představit.

Jak tohle album ale charakterizovat? Závěr On the Monk, to je osvobozující riff. Skoro bych to přirovnal k Pelican. Output Negative Space – jedna z těch skladeb s kterou máte chuť začít ráno 7 dní v týdnu. Další nejlepší skladba Enablers vůbec –For Jack: A Philippic i klidná Sudden Inspection.

... when you're thinking,
how her hair fucks when she walks,
the curls buoyed on each elaborate placement of the heel.
Is she Gene Tierney in „Laura“?
Or is she just another wank coming to a slow boil on the can's back burner?

Je to první liga spolu se Slint Spiderland, June of '44 Tropics and Meridians (nebo spíš Four Great Points?) a víc...? A přitom je to zcela svébytný, ne nějaká kopírka. Tohle je prostě EPOCHAL!