Koncerty Silver Rocket |
---|
25. 4. Praha - Meet Factory: Karate (USA) |
15. 11. Praha - Meet Factory: New Model Army (UK) |
Aktuální články |
---|
Novinky: 19. 12. Kamil Šír (1973-2024) |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 9. 12. OTK: Brno – deset let |
Radíme to každý kapele, která hraje v Praze i v Brně, ale zatím jen Justin Moyer aka Edie Sedgwick měl ty koule vyzkoušet to. Na ten večer v brněnským Yachtu si pamatuju do teď. „Ahoj Praho, jak se tu všichni máte?“ zahlásil Justin do slušně zaplněnýho sálu a jak se říká, „zábava u baru prudce zvadla.“ Ale Brňáci mají široký srdce a rychle Justinovi ten blbej pražskej fór odpustili… I proto, že ten koncert byl vynikající. Ostatně, Moyer je na pódiu docela ukecanej a nikdy to není zbytečný. Tohle je jeden z mejch nejoblíbenějších živejch záznamů na YouTube, žeru ten začátek:
Edie Sedgwick letos vydali nový album „Love Gets Lovelier Every Day“ (vyšlo jako sedmipalec s download kupónem na stažení celý desky – nový možnosti tu pořád jsou!) a já jsem si mimo jiné uvědomil, s jakým nadšením vítám každou novou nahrávku na Dischord. Zvlášť když je TAKHLE dobrá.
„Love Gets Lovelier Every Day“ je bez debat nejlepší deska Edie Sedgwick a spolu s „Reflector“ od Antelope zároveň to nejlepší, pod co se kdy Justin podepsal (a to hrál kromě Antelope ještě v El Guapo a Supersystem). TOTÁLNĚ chytlavá – v tom nejlepším slova smyslu – muzika s dokonalým soundem, do kterýho se promítá pust punk, minimalismus, funk (neplést si s „funky“, z toho pochopitelně blejeme) a ve vokálech taky soul. Jo, je to tak – zpěvový linky a to, jak hlavní vokál komunikuje s doprovodnejma, to je čistej soul. Bezvadný.
Už to psal kolega Jirza v recenzi na Czechcore, ale kouzlo zvuku Edie Sedgwick je v tom, že je strašně jednoduchej a očesanej, ale vy si nepřipadáte ošizený. Diktující basa, VÝBORNÁ bubenice a do toho Justinovy kytarový divnovyhrávky: škube to s nohama, nálada jede nahoru, jste chycený.
No a pak je tu skladba „He Composed Lines That Frighten Stanzas“, která mi naprosto bere dech. V základu pouhý dva akordy, ale naprosto osudová atmosféra – tohle uměli naposled snad jen Lungfish, nekecám. Ale zároveň to má ten lehce praštěnej Edie Sedgwick zvuk, takže to není žádná velká meditace… Fakt vynikající písnička a nekecám, že jí řadím do Top 10 v celý historii Dischordu. Plus to, co pochytím z textu, je taky fantastický.
Justin Moyer je náš člověk, to je jasný už z minulýho turné. Jsem šťastnej, že Edie Sedgwick letos nehrajou jen na 007, ale i v Praze, v Praze a v Praze. Všechny čtyři koncerty budou určitě super – osobně za to ručím.