Silver Rocket

Iconaclass: For the Ones (verze srát)

POZOR: v následujících řádcích se nadužívá slovo SRÁT a KILLDOZER. Kdo je na to háklivej, ať si přečte radši Jane Austenovou.

Ano prosím, berte tohle jako coming out. Pámbu ví, že jsem byl v SR dlouho jeden z těch nejzatvrzelejších odmítačů rapu. Chápal jsem ho jako takový trochu specifický etno, jehož mainstreamová podoba mě srala, a navíc většina toho byla ze země, která mě v podstatě sere taky (tohle prosim chápejte správně, pro nás znalce španělský Ameriky je primitivní nechuť k USA typická, i když je pečlivě studujeme, etnologickejma metodama), a moc na tom nezměnil ani fakt, že to celý vymysleli na Jamajce, která mě nesere vůbec.

Kluci si mě ovšem nenápadně vzali do parády (možná o tom ani nevěděj), a tak jsem se pomalu vzdělával. Stačily nenápadný poznámky mejch kamarádů z ÚV o starejch časech pravýho hip hopu, o možnosti dělat hudbu jen na dršku, o tom, že neni jenom mainstream, stačilo sem tam něco pustit na našich pověstnejch flámech atd. Nastala teda nová, poučená fáze: začínal jsem tomu trochu rozumět (díky chlapi, jako fakt), ale chybělo tam takový to „ty vole“, který se dostavilo třeba kdysi dávno při prvnim poslechu Killdozer, jako že to je tak skvělý, že si asi na místě naseru do kalhot.

No a pak se povedlo i tohle, a dokázali to Dälek, to taky neni nijak překvapivý. Ale pro mě ten pravej vnitřní zlom nastal až teď, díky For the Ones, Iconaclass. Když jsem si to konečně poslechnul (indoktrinovanej samosebou nekritickým nadšením ostatních), bylo to tady s plnou parádou. Deska roku. Efekt Killdozer v hip hopový verzi. Chcete vědět, jak to bylo přesně?

Musel jsem odjet za Prahu, kam jezdíme s dětma v létě, s jediným úkolem: připravit chatu na zimu a sejít se s místním hovnocucem, aby před zimou vyprázdnil žumpu. Nemiluju tyhle akce, tenhle hovnocuc neni příjemnej člověk a ta práce neni nic moc. Byla zima, pršelo, ne moc hezkej podzimní den. Když jsem chystal žumpu, v přehrávači jsem měl jedinou desku. Long Haul, Built Hood, boty namočený v pochybným bahně u žumpy, Problems, No Frills – jak řikám, efekt Killdozer. Brada dole, hlava se hejbala nahoru a dolu, žumpa byla dokonce i snesitelná. A pak to přišlo: zavolal hovnocuc, že to nestíhá a nepřijede. Strašně jsem se NASRAL. Jedu tam v tý zimě z Prahy jako idiot, a takhle se mnou vyjebou. Měl jsem pocit, že vybuchnu. Ale byl tu naštěstí MC Dälek: Crushed zapůsobil jako chrirgickej zákrok, Back to the Roots jako rekonvalescence a když hrálo Reintroducing that Raw Sound, stál jsem jen u tý žumpy a při každým „refrénu“ mi vyletěly ruce k nebi a všechno bylo v pořádku. Vypadal jsem asi jako idiot, ale šťastnej idiot.

Sorry za takhle osobní výklad, navíc s nevalným odérem: samosebou to není určený vám, co tuhle muziku posloucháte odjakživa, milujete ji a víte svý – pro vás je tohle maximálně k pousmání. Je to spíš výzva všem, který maj o úterním koncertě pochybnosti, protože – možná – maj třeba podobný hudební kořeny jako já. Okamžitě zrušte program na úterní večer, tohle musíte vidět! HNED! Efekt Killdozer zaručenej! Neserte bohy! Reintroducing that raw sound!