Argonaut
Peklo 8. 12. 2011
Udržet muziku při životě - tak by mohlo znít motto čerstvý, i když trochu ošoupaný party z Hradce Králové. Všichni známe ten příběh - maloměstská senzace se postupně rozplyne, lidi odcházej za prací do většího města, podobně jako se za minula chodilo na dva roky kroutit vojnu, a s muzicírovánim byl konec. Definitivně pak upadá scéna, která dokázala před lety vypnout síly k opravdu velkejm věcem, a ke který se nejen z Prahy vzhlíželo s obdivem.
Poslední žijící muzikanti hradeckýho světa, kterej vzdoruje pražský migraci, se museli logicky sejít v jedný kapele.
Argonaut je důkazem, že když ulítnou úlu všechny včely, nemusí se nutně začít zapíjet žal. Jirka, neúnavnej Hradečák, se sepjal se Zdendou (kterej se do svýho velkýho města přestěhoval z Nový Paky). Na bubenickou stoličku přisedl další kluk z Hradce z kapely Fake Plastic Trees (díky za korekci -pk-)
Člověku je hned jasný, co od těhle nesmrtelnejch hipíků může a nemůže čekat. Nakonec Jirka se nikdy netají tím, že na koncerty do Prahy už nejezdí, protože nezveme pořádný kapely. Takže Argonaut je tak trochu předurčenej k snadnýmu podceňování. Je to prostě projekt lidí z kapel, který už nehrajou nebo aspoň hodně málo. Žádná nekontrolovaná progrese se samozřejmě nekoná. Na druhou stranu nejedou v ničem jinym, než v tom, co jsme je vždycky rádi viděli dělat. Viděl jsem je Na půl cestě zhruba před měsícem a měl to štěstí je dokonce zvučit. Klukům ten koncert sednul a byl to zážitek mít zase po dlouhý době radost z toho, jak to kámošům maká na podiu. Jednoduchej tříčlennej garážovej model. Pěkný klenutý melodie v povedenejch unisonech by, doufám, ocenil i Jarda Špulák. Jirkův kytarovej park po letech neúnavnýho nakupování a zkoušení všeho možnýho (ptej se ho na kteroukoliv krabičku, všechny měl) vykrystalizoval v čistej hardrockovej derivát. Podobnejch kytaristů u nás moc neni. Zdenda je pořád stejně nenápadnej talent. Bubeníka bohužel osobně neznám, takže nebudu vařit z vody. Jirkovy texty jsou opět anglický. Musíme to zkrátka přijmout, pokud se týhle kapele chceme věnovat. Brát nebo nechat bejt. Po melodický stránce jsou jejich věci dost solidní, žádný překřikování hutnejch riffů… Když bych zalovil ve svym skromnym rejstříku, tak bych je asi nejblíž dostal k Jane's Addiction.
Doufám, že v tomhle případě nezůstane u friend rocku a že se vytáhnou s nahrávkou, po který ztvrdnou džísky i ostrejm chlapům z Turbojugend. A taky doufám, že jim přibejvaj nabídky hrát další koncerty. Tvrděj, že zrovna na něčem pracujou a já jim nemůžu nevěřit.
