Silver Rocket

Dear Justin, it´s been a long time...

V neděli 19. února hrál na Dobešce Justin Sullivan s Deanem Whitem z New Model Army. V pondělí jsem chtěl napsat recenzi, protože jsem si myslel, že to byl možná nejlepší koncert, co jsem kdy viděl - a vždycky je dobrý psát "žhavej." Jenže jsem to v pondělí nestihnul. OK, aspoň vychladnu, říkal jsem si. Teď je úterý - a já si pořád myslím, že to byl jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl. Tak co s tím? Možná to byl fakt jeden z nejlepších... Ano. Tady je pár postřehů. Předkapelu jsem bohužel nestihnul, takže rovnou k Justinovi a Deanovi. Fotky udělal Kryštof Havlice.

1. Setlist
Pravda je taková: žádnej setlist New Model Army nebo Justina Sullivana mě nemůže zklamat. Pro mě to jsou dvě hodiny sing-alongů, znám každý slovo, jsem fanatik. Ale na Dobešce to byla extra PARÁDA... Pro ostatní fanatiky namátkou na přeskáčku: North Star, Someone Like Jesus, Marry The Sea / Ocean Rising, Snelsmore Wood, You Weren´t There, Green And Grey, Notice Me, Lights Go Out, Aimless Desire... A tři věci, který mi udělaly největší radost: Bad Old World a hlavně nečekaná dvojice z "Impurity": Before I Get Old a Vanity jako konec setu. Úžasný ty vole.

2. Angličtina
Došlo mi, jak je osvěžující slyšet nějaký muzikanty mluvit ANGLICKY, ne AMERICKY. Víte co myslím - takovej ten severoanglickej přízvuk, jakým mluvěj třeba Coal Train. Líbí se mi to, cejtím v tom zvláštní spřízněnost. Nevýhoda? Když mi nacamranej Dean vyprávěl před půlnocí nějakou strašně vtipnou historku o Nelsonovi, rozuměl jsem asi tak každou pátou větu (mimochodem, Dean je bezvadnej bigbíťák, hehe... vypadá jako spoluhráč Vládi Mišíka a asi by si s nim i rád zahrál).

3. Kamery
Jde o hovno, ale o něčem to vypovídá. Na koncertě Astronautalise měl snad každej pátej člověk v ruce mobil nebo foťák a natáčel / fotil koncert. Nic proti, fakt že ne - na Justinovi jsem ale nikoho takovýho neviděl. Lidi si užívali přítomnost a aktuální zážitek, kterej asi stejně nejde nějak zaznamenat.

4. Vagabonds
S tím možná souvisí jeden fakt, kterýho si všimla moje žena. "Tady jsou dneska skvěle obyčejný lidi," povídá mi na konci setu. Rozhlídnul jsem se - a byla to pravda. Autoři knihy "Kmeny" by asi ze složení toho publika byly zmatený; zaškatulkovat to prostě nešlo. Spíš jsme tam všichni byli takový ty nezařaditelný lúzři středního věku, co se nějak prodíraj životem bez velkejch fanfár a bez očekávání, že na ně někde čeká nějakej zlatej důl. Taky se vám vybavuje refrén "Vagabonds"? 

5. Vtip. Vtipný vtip.
Mám dlouhodobý problémy komunikovat na svejch koncertech s lidma během setu. Neumím to v Gnu a neumí to ani jeden Aran. Jsem tak soustředěnej na tu VĚC, že už prostě nemám kapacitu myslet na něco dalšího. Nad vodou mě drží jen to, že Torr je v týhle disciplíně ještě o dost horší - nebo jste někdy někdo rozuměl tomu jeho nesmyslnýmu mumlání mezi skladbama, který ještě hezky podkresluje hvízdající kytarou? Celý to píšu kvůli tomu, že obdivuju, jak je Justin na pódiu přirozenej, pohotovej a VTIPNEJ. Jeho koncert není nějaká náboženská seance, kde lidi s otevřenou hubou zírají na svůj idol - je to civilní, milý a zábavný.

6. Nejvíc
Přistihnul jsem se, že jsem během skladeb často myslel na kamarády, který pro mě hodně znamenají nebo znamenali, a který na Dobešce nemohli bejt... Byl bych rád, kdybysme se tam sešli všichni. O to víc je pro mě krásnější, že z toho koncertu byli nadšený lidi, který třeba New Model Army v životě neposlouchali, ale Justinův set je prostě dostal: Šampón, Banán, Michal Burda, Radim... a dokonce ty vole ultimátní pocta - líbilo se to jak blázen Yozovi!!! Přemejšlel jsem nad tím ještě v noci a napadá mě už jen jeden koncert, kterej se co do intenzity vyrovnal nedělní Dobešce. Scott Kelly na Točníku. Tyhle dva zážitky jsou naprosto rovnocenný.

7. Justin
Nekecám, že tenhle chlápek je snad nejpříjemnější ze všech muzikantů, s kterejma jsme kdy měli co do činění. To, že shodou okolností dělá z mýho pohledu nejlepší písničky na světě, je už jen takovej bonus. Poslouchám New Model Army několikrát za tejden už 22 let a ještě mě nikdy nezklamali - naopak, s rokama jsou lepší a lepší. Z jejich textů a písniček jsem se o světě dozvěděl víc než z čehokoliv, co mi kdy řekli rodiče (nic ve zlým). Před tím koncertem v Akropoli v roce 2010 jsem se bál, že to třeba budou kokoti - ale bylo (je) to přesně naopak. Přál bych si, aby bylo víc lidí v kapelách, který si uvědomujou, že muzika je o komunikaci mezi lidma, ne jen o hraní na pódiu.

8. Díky všem kdo dorazili! Kdyby mi někdo v patnácti řekl, že se tohle jednou stane, myslel bych si, že mu jeblo.

P.S. Čím dál tím víc jsem přesvědčenej o tom, že jestli jste nikdy neposlouchali NMA a chcete začít, tak že ideální studijní materiál je živák k 30letýmu výročí, kterej vyšel na čtyřech cédéčkách minulej rok. Je to obrovská porce muziky, ale ani vteřina není navíc. Kdybyste měli zájem - dejte vědět, rád pošlu. Kapele by to stoprocentně nevadilo.

SETLIST KONCERTU NA DOBEŠCE:

Someone Like Jesus
One Bullet
LS43
Northern Star
Aimless Desire
Into The Wind
Tales Of The Road
Another Imperial Day
Notice Me
Turn Away
Dawn
Marry The Sea
Ocean Rising
Wipe Out
You Weren´t There
Vanity
Green & Grey
Bad Old World
Snelsmore Wood
Before I Get Old