Silver Rocket

Oktopus a chobotnice riddimů

Oktopus z Mrc Riddims a Dälek je člověk, kterej je zcela otevřenej libovolnejm novejm vlivům a bere si kdekoliv, kde ho něco zaujme. A jelikož je Jamajka místo, odkud čerpá spousta vynikajících osob, Oktopus si z tohohle ostrova půjčil dokonce i kus jména. A jméno, to je klíč k duši, jak ví každej indián.

Riddims on stage

Omlouvám se všem znalcům za zjednodušenej výklad, není cílem tady sepsat dějiny hudby do Karibiku odvlečenejch Zulukafrů, jen chci upozornit na jeden detail, kterej mě zaujal. Řeč bude o tzv. riddimech. To slovo znamená jednoduše „rytmus“, v takový tý famózní zpotvořený angličtině, kterou se mluví na Jamajce. „Nuttin nah go right, me say.“ A spousta jamajský a karibský hudby, tý normální i divný, je založená na nekonečný recyklaci hudebních postupů, kterejm řikají právě riddimy.

Představte si to jednoduše: vezmete rytmus, čili bicí a basovou linku nějaký starý skladby, třeba nějakou reggae klasiku ze 70. let. Trochu s tim pracujete, vymyslíte nějakou variaci, a máte základ vlastní nový věci. Uděláte k tomu zbytek nástrojů, nebo třeba jen nějaký klávesový nebo počítačový zvuky, jinou melodii a text… a hudební pokrok je zajištěnej. Takhle vznikaly a vznikaj celý nový jamajský styly, některý z nich jsou dokonce tak pravověrný, že jsou všechny věci daného stylu založený na jediným konkrétním riddimu. Třeba takovej reggaeton, muzika, která se používá jako kulisa pro hlavní aktivitu mladejch obyvatel Portorika (což je postávání na ulici u auta, pískání na holky a snaha si večer zaprcat), je komplet založenej na jednom jediným riddimu. Ten vymysleli někdy v 80. letech dva pošuci, který si hráli ve studiu Lee Scratch Perryho s klávesama a automatickejma bubeníkama. Riddimy maj i názvy, ten reggaetonovej se třeba jmenuje „Dem Bow“. Můžete ho odhalit v každým slušným reggaetonovým tracku.

Dem Bow

Je to instituce: protože tam takhle s muzikou pracujou všichni, musí mít každej o riddimech přehled, jsou klasický riddimy, provařený riddimy, neobvyklý riddimy, neortodoxní riddimy, databáze riddimů, jede v tom snad každá jamajská hudební hvězda. Vydávaj se kompilace k výročí zvlášť významnýho riddimu, je věcí cti udělat nějakou věc na určitej riddim. Na Jamajce jsou vážený a vyhledávaný umělci, který pro místní velký jména jen vymejšlej další variace riddimů. Když to trochu absurdně přesadíme do našeho prostředí, který jen pro ilustraci přesuneme na Jamajku, pak by někdy v roce 2031 měl někdo vyrukovat se skladbou „Není vidět konec (Poslepu na cestě riddim)“ nebo „Miluju chlípný chlapy (Ožeň se bratře riddim)“. Pár let předtím by pak vyšla kompilace „30 let riddimu Mám svoji zemi rád“, kde by se musel objevit každej, kdo na ostrově něco znamená.

Fascinující představa.

Sleng Teng

Jak do toho zapadá Oktopus? To je myslim jasná věc. Je jistý, že o riddimech a vůbec o tomhle způsobu práce ví svoje, protože jamajská hudba je jeden z kousků ty neuvěřitelný mozaiky, tvořící jeho hudbu. Nejsem v tomhle tak na výši, abych v jeho tvorbě dokázal identifikovat, kde se vynoří nějakej slavnej riddim, ale je to prostě tam. Mimochodem když měli MRC Riddims přijet poprvý, poslal nám Oktopus odkaz na nějaký svoje věci na Soundcloudu, kde mimo jiný měl v oblíbenejch zařazenou asi hodinovou kompilaci různejch pošuků, jejímž cílem bylo oslavit tzv. „Sleng Teng Riddim“, což je velmi významnej kousek, první tzv. „digitální“ riddim, kterej v roce 1985 dva Jamajčani udělali na malý klávesy Casio MT-40, čili bez skutečný basy a bubnů. Tehdy jsem si to tak nějak bezmyšlenkovitě pustil, a pak jsem fascinovaně začal zkoumat, co to kurva je. Nakonec riddimy, to je basa a bicí… a tam jsem doma. Takže Oktopus mi otevřel novej svět – a myslim, že přesně tohle je síla jeho hudby: kdo chce, nakoukne na jeho koncertě na nový neznámý místa – a to je dost super.