Silver Rocket

Dinosaur Jr. – I Bet On Sky

Jak se babí léto přelilo do podzimu, tak i v mým přehrávači vystřídalo „I Bet On Sky“ na pozici nejhranějšího alba „We Are All Fire“ od Cars And Trains. Dinosaur Jr. jsou asi jedinou kapelou, u který si člověk může užívat jemnou melancholii a zároveň u toho mlátit palicí jako při poslechu Motörhead. Fakt si teď nedovedu honem vybavit druhou partu, co dokáže tak přirozeně a originálně spojit tyhle dva aspekty. U skladeb Dinosaur Jr. se prostě dá teskně vzpomínat na starý tyvole dobrý časy a do toho roztočit z vlasů (pokud vám nějaký zbyly) pořádnej vrtulník.

„I Bet On Sky“ na mě nejdřív působilo jako docela nenápadný album – možná proto, že moment překvapení z návratu Lou Barlowa a Murpha do sestavy už vyprchal, a nebo třeba i proto, že předchozí „Farm“ byl naprostej majstrštyk. Jenomže jak už to tak bejvá; za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a možná ještě dál, se najednou tahle deska zjevila v celý svý kráse. A já nemůžu přestat poslouchat to pořád dokola. Nekecám.

Náladou je „I Bet On Sky“ někde mezi „Green Mind“ a mojí oblíbenou „Where You Been“. Písničky jsou spíš vláčný a jakoby „rezignovaný“, ale právě jejich lenivost tady funguje jako naprostej magnet. J. Mascis fakt roste do skoro „neilyoungovský“ podoby, která mu umožňuje položit nápady do tak nenucený roviny, že máte pocit, jako kdyby byl J. jen prostředníkem mezi váma a nějakou vyšší mocností, která zásobuje svět těma skvělejma melodiema. Ale bacha: i když má Mascis vlasy bílý jak Gandalf a z Murpha je tatík s pupkem, dokážou tyhle chlápci pořád vymyslet tak mohutnej riff, že drnčí v kostech a burácí vzduchem jako divoká bouřka (třeba „Pierce The Morning Rain“). Plus jsem se totálně zamiloval do úvodní „Don´t Pretend You Didn´t Know“ a taky Barlowova energická „Rude“ je jednou z jeho nejlepších.

Neuvěřitelně vyrovnaný album – a právě vyrovnanost cením na albech čím dál víc. I slepá veverka totiž občas najde voříšek a někdy napíše dvě tři dobrý písničky i úplnej matlal, ale udělat desku, která vás v dnešní době chytne a už nepustí – to je vzácný. Poslouchám právě teď „Watch The Corners“ a uvědomuju si, že muzika Dinosaur Jr. je se mnou už od roku 1991, kdy jsem naprosto propadl „Green Mind“ (mimochodem jedna z desek, která pro mě osobně definuje 90. léta se vším všudy). V jakýkoliv sestavě a v jakýkoliv konstelaci dokázal Mascis nahrát skvělou muziku, ale mám pocit, že právě tři poslední alba s Barlowem a Murphem („Beyond“ z roku 2007, „Farm“ z roku 2009 a letošní novinka) jsou vrcholem Dinosaur Jr. Není vůbec špatný stárnout s těmahle borcema! Můžu aspoň vždycky roztočit vrtulníky...