Koncerty Silver Rocket |
---|
25. 4. Praha - Meet Factory: Karate (USA) |
15. 11. Praha - Meet Factory: New Model Army (UK) |
Aktuální články |
---|
Novinky: 19. 12. Kamil Šír (1973-2024) |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 9. 12. OTK: Brno – deset let |
Mohlo by se zdát, že v rámci český scény to má Odeur de Violettes relativně snadný – žánr „holka s akustickou kytarou“ tady není překvapivě tak rozšířenej jako jinde. Jenže tak jednoduchý to není: tahle škatulka je v Česku jednak dost zatížená hrůzama typu Radůza (tyvole, to se zrýmovalo samo!), jednak je celej tenhle „songwriterskej“ koncept za těch 50 let od první desky Boba Dylana zrecyklovanej, vyžranej, vybledlej a oxeroxovanej asi tak milionkrát. Zaujmout někoho není vůbec snadný.
Odeur de Violettes se to ale povedlo. Jak? Především: jsem skoro až v šoku z toho, jak je „On Death and Dying“ suverénní a „hotový“ album. Žádný hledání nejlepšího výrazu, žádný začátky, žádná nejistota. Odeur de Violettes se v těch svejch písničkách totálně našla, není tu ani milimetr pochyb a rozpačitýho přešlapování. Album je hodně, hodně sebevědomý a silný. Kdybych to měl přeložit do „řeči kapel,“ tak by ta kapela přišla do studia a nasypala tam ten svůj rachot bez jedinýho zaškobrtnutí a bez jediný lichý noty.
Další pozitiva a sociální jistoty: vynikající zvuk (bravo, Hromy, velká poklona!). Deska má osm skladeb – což je tak akorát – a na řadě míst je obohacená o další nástrojový linky, takže výsledek je hodně pestrej a nenudí. Strašně se mi třeba líbí bubny (třeba hned v první „I Like My Scars, They´re The Best Storytellers“). Není to žádný tupě rytmický bum/čvacht, ale fakt zajímavý, řekl bych „přírodní“ hraní. Podobně řeší rytmickou stránku písniček na svejch deskách třeba Nina Nastasia (ale není to inspirace jen rytmickou stránkou, i Odeur de Violettes pracuje s hlasem ve stejnejch odstínech jako N.N.).
Jednu výtku si ovšem neodpoustím (jo, vím – už jsem s tím možná kapánek nudnej). Kdyby měla Odeur de Violettes český texty, kouzlo těch skladeb by se nejen že neztratilo, ale naopak by bylo ještě zvýrazněný. Myslím, že ve folku (nebo jakkoliv tomu budeme říkat) jsou stejně jako v rapu texty v mateřským jazyce prostě důležitý. A jsem si stoprocentně jistej, že Odeur de Violettes to v sobě má. Jestli se jednou vydá tímhle směrem, bude to naprosto úžasný. Berte tohle prosím spíš jako přání fanouška, ne jako nějaký moudroprdský „doporučení.“ I tak je „On Death and Dying“ vynikající album. Klaním se!
Deska se dá poslechnout TADY.