Silver Rocket

Mono - For My Parents

Když si přečtete většinu současnejch recenzí, zjistíte, že velkej důraz je v nich kladenej na popsání kontextu toho alba. Jak moc se (ne)liší od zbytku diskografie kapely, jaký je jeho místo na současný hudební scéně, jak se kapela ne/posunula atd. Je evidentní, že pro spoustu lidí, sledujících muziku, je důležitý cejtit z hudby něco jako "pokrok". Vůbec to neodsuzuju; jen si čím dál tím víc uvědomuju, jak moc cením kapely, který si našly svojí linku a víceméně se jí drží. To rozhodně neznamená stagnaci - v mým světě to znamená sebevědomí, klid a sílu. Lungfish. Unsane. Neurosis. Lyssa. Mono.

Rozdíly v jednotlivejch deskách těch kapel pozná fakt jen fanoušek. Pro většinu lidí jsou jejich alba více či méně podobný. Opakující se mantry Lungfish. Drtivá cirkulárka Unsane. "Neurosis note." Valivej, chlupatej stroj Lyssy. Zvukový vlny Mono. Jasně, ty desky pochopitelně vykazujou nějakej "posun", ale z globálního hlediska hudebního úprku je to šnečí tempo. A nepatrný odchylky. 

Přesně tak to mám rád. Vychutnávám si právě ty malý detaily (letošní "For My Parents" od Mono je podle mýho názoru o něco dynamičtější a energičtější než třeba "You Are There") a rád se vracím do světa všech podobnejch kapel. A líbí se mi pouť, jakou se vydali právě Mono. Z modly, která dovedla naplnit Akropoli, se přirozenou cestou (sic!) vrátili na pozici normální kapely. Odpadla většina fanoušků z internetu. Mono se za nima neženou za každou cenu a přes mrtvoly: jejich loďka se pohupuje v pomalým proudu v mírný krajině dlouhejch skladeb. Často vyhledávám klid, kterej desky Mono nabízejí. Jasně, ty zvukový výbuchy jsou hodně nahlas (nebojte se, že o to na Dobešce budete ochuzený) a gradace riffů je častokrát ohlušující, ale prostor, kterej Mono vytvářejí, nabízí zklidnění a meditaci. Já teda neumím meditovat a nevím, co to přesně obnáší, ale představuju si to nějak takhle.

Moc bych si přál, abyste Mono znali osobně. Jsou to jedni z nejhodnějších lidí, jaký jsem kdy potkal. Možná to je nějaká japonská národní vlastnost, nevím. Ale bejt v jejich blízkosti je prostě strašně pozitivní věc. Jejich rider (to je taková ta věc s detailama o zvuku a dalších věcech, kterou kapela posílá promotérům) začíná větou: "Generally the performance of Mono fits very well in a peaceful environment." To je úplně přesný. Tak letos 14. prosince na Dobešce.