Silver Rocket

SRSS: Your favorite people all in one place

Váša Or 7. 6. 2013

Tři „S“ a jedno „R“ je magickej shluk písmen. Dají se nakombinovat různě, ale vůbec nejpřitažlivější je pro mě pořadí SRSS. První tři vždy znamenají Silver Rocket Summer a poslední se mění každej rok. Letos to bude Summa, jak všichni víte. Tyhle čtyři písmena pro mě několik srpnovejch dní pár let po sobě znamenaly hodně fajn zážitky, některý z nich byly dokonce nezapomenutelný. Ačkoli jsem poslední dva ročníky z dvou naprosto odlišnejch důvodů nezvlád, ty tři SRSS, co jsem zažil, fakt stály za to. Takže jak to bylo mýma očima??

2008

Poprvý se mý oči a dokonce i všechno ostatní účastnily Silver Rocket Summet Stroje, což bylo před pěti lety na Střeleckym ostrově. Bylo to v době, kdy Hluch Crew pomalinku začínala nabírat obrátky, ale v podstatě jsem se s klukama, který dneska považuju za svý nejlepší kámoše, zas tak moc neznal. Další zásah do bourání ledů a smyčku v uzlech nerozlučnýho přátelství znamenal právě tenhle večer. Ještě pořád mám před očima pár momentů, který stály za to:

1) Sedíme na lavičce u řeky s pár lidma, jsou tam myslím kluci z NAAB a možná někdo další, a Himalájovi najednou začnou hořet vlasy. „Hihihihihihi,“ chechotá se opičák se zapalovačem v ruce a párty pokračuje nerušeně dál.

2) Christián, tehdy ještě bubeník Transwaggon, onoho dne zaskakoval na bicí i v Dětech deště. Mimo jiný to znamená, že má i zadarmo alkohol, takže poměrně často se šine od okýnka s pivem se zhruba deseti půllitrama v rukách a rozdává je všude kolem. Velmi brzo už ale stánek Kleofáš přestává fungovat, protože je celkem rád, že udrží to svoje jedno pivo. Průběžně celej večer se kolem něj dějou dost bizarní věci. Líbá se s různejma lidma a postupně začíná vyluzovat nesrozumitelný skřeky, který zajímavým způsobem zapadaj do projekce filmu Vynález zkázy.

3) Je po akci a někdo nás ze Střeláku vyhazuje. Parta je zhruba ve složení Dav, Himl, Judita, asi i Pepa Mrva a pár dalších lidí. Sbíráme Christiána z pod židlí, kde ho ještě v komatickým stavu fotíme s deskou Wollongong a snažíme se odejít. Nakonec to jde, ale odnáší to pár pytlů s odpadkama a plastový židle, který Christián rozhazuje všude kolem sebe. Třešničkou je moment, kdy Kleo s výrazem poloboha prochází skrz takovou tu železnou bariéru, co vždycky bejvala pod mostem. Za hroznýho rachotu se to celý kácí a všichni řvou smíchy.

Pamatuju si, že jsem v tý době docela poslouchal Jemně od Fetch!, a proto si je taky nejvíc pamatuju i ze Střeláku. Ačkoli to pro mě tehdy možná nebylo tolik o kapelách, jejich složení jsem schopnej dát dohromady z paměti i teď. Kromě Fetch! ještě OTK, Elektročas, Zkouška sirén, Děti deště a Made Out Of Babies. Většinu z těch kapel jsem viděl poprvý v životě a asi mě to dost zásadně nasměrovalo.

2009

Moje oči a zbytek těla číslo dvě – SRS Solo. Nějak se mi ani nechtělo, počasí nic moc, a ty vole sólo projekty? Koho to jako zajímá? Dobře, budiž – nakonec jsem domluvenej s Himlou, že pojedem. Sraz na Černým mostě s cedulí Mnichovo Hradiště, přes dvě hodiny stojíme u silnice jak magoři, ale dočkáme se jenom pár keců z okýnka auta plnýho plešek. Vypadáme dneska moc hipíz. Rozhodujeme se pro variantu 2, František jede s Kim večer vlakem, tak se připojujem. Pak už mám jen takový útržky – Himaláje v sukni Kimi, asi tisíc hádek po cestě na Dolní Bukovinu, šílenej liják, hledání Františkovy ztracený GPS a pak vytouženej noční odpočinek u koupaliště s nějakým pitím a pár naháčema u stolu.

Druhej den je podivnej - nijaký počasí a hrozně dlouho trvá, než se nějak vzpamatuju. Celkově to neskutečně dlouho probíhá fakt zvláštně, aspoň z mýho pohledu (myslím tim tak nějak celkový okolnosti), nakonec ale hrajou Paramount Styles – a to je pro mě asi to, co si z tohohle ročníku odnášim. Nehynoucí lásku právě k týhle kapele. Druhej den balíme šapitó a někdo nás veze zpátky, ale už fakt nevím kdo.

2010

Jedem s Alešem jeho bílym pickupem, po cestě do Brna na Silver Rocket Summer Showcase hrozně moc leje a do auta trochu teče. Cejtim se ale výborně, protože vím, že to letos bude naprosto skvělý. Zbrojovka vypadá fantasticky, skvělej prostor, všude hrozně moc známejch a fantastická párty v tom správným Silver Rocket stylu. Vlastně si říkám, že všechny kapely, který tam tehdy hrály, dneska považuju za svý kamarády, což mi přijde úplně neuvěřitelný. Vždycky mě asi nejvíc bavil tenhle nějakej rodinnej odér, kterej se nad SRSS vznášel.

Vybavuju si náš koncert, všude vlasy a ruce, pak mě všichni objímaj a já objímám všechny, bylo to nádherný. Na baru jede jaksepatří čoromoro a nakonec zjišťuju, že jsem tak opilej, že musím jít spát. Faktem je, že Stroj řadím asi vejš, ale to jenom proto, že to byla moje první zkušenost, a první zkušenosti se prostě tolik nezapomínají.

2013

No a proč vlastně vyrazit letos na Točník? Tak nejdřív kapely:

Paramount Styles – Pro mě to je uzavření kruhu, kapela, kterou v Or všichni milujem a pouštíme si ji na cestách. Nezapomenu na noc u Františka v Ďáblicích, kdy jsme Failure American Style otočili asi desetkrát dokola. Asi budu brečet.

Auxes – V jednu chvíli to byl pro mě blesk z čistýho nebe, jedna z hrozně mála kapel, na který jsem vyrazil do jinýho města. No, města – shodou okolností to bylo na Točník, neuvěřitelný, co se všechno letos střetne za vzpomínky.

Tim Remis – Jeho živák z Bárky je pro mě zatím jednou z desek roku.  Hrozně moc se na něj těším. Kde jinde jsem ho taky mohl vidět, než na Točníku, a to ještě jako Dolana Waywarda, když byl s Auxes na turné za bicíma.

Bellini – Jejich koncert před Shellac ve Futuru byl další zjevení. Strašně dobrá kapela, která mi na SRSS stoprocentně sedí.

MRC Riddims – No ty vole, asi jediná víc neznámá z letošního lineupu. Ale Dälek mám fakt hodně rád, od MRC Riddims nečekám nic menšího.

Obits – Nemůžu si pomoct, ale Auxes mám fakt radši, asi proto na mě koncert Obits na Sedmičce tolik nepůsobil. Jsem si ale jistej, že to je další kapela, která dělá letošní SRSS tím, čím je. A kdo by neměl rád kapelu toho chlápka z Hot Snakes?

OTK – No jako po pravdě – k OTK jsem měl ze všech SR kapel vždycky tak nějak nejdál. Možná to bylo jen tou Ganjaloodovou basou (ta je docela neomluvitelná řek bych), nicméně to ale nic nemění na tom, že se na ně hodně těšim. S Vítkem za bicíma je to prej ještě víc super.

Lyssa – No k tomuhle dodat co…Navždy v srdci.

Kontroll – Vždycky jsem Holubi 100% respektoval, za to, co dělaj. Nikdy ani o píď jinam. Tohle je přesně ten typ kapely a lidí, kterejch si hrozně moc vážim. Sluníčka.

Planety – Peklo, peklo, ráj je strašně super deska. Však jsem to taky na tom žebříčku dal hodně vysoko – ve svý době mě to úplně dostalo. Loni na jaře jsem měl fakt 14 dní, kdy jsem poslouchal jen tohle a A Whisper In The Noise. Nehledě na Le Christy a Vincent Vega. Miluju.

Fetch! – O nich už jsem se trochu rozepisoval. Další z kapel, která mě přivedla ke spoustě věcem. Třeba Drive Like Jehu jsem začal poslouchat v přímý souvislosti s Fetch! A navíc nejlepší lidi. Jak jinak.

Familea Miranda – Hehe, na ně si taky dobře pamatuju. Jak pro ně Lyssa řešili turné, a pak jsme se s nima potkali v Hradci Králové. Byl to skvělej koncert a zas krevní skupina, která má na SRSS svý jasný místo.

Tomáš Palucha – Při pohledu na lineup si furt říkám, jak je tady strašně moc dobrejch kapel. TP jsem viděl na Hluchovánkách v Dalejským údolí, spolu s Kall to bylo ten večer pro mě to nejlepší. A ten split, ááááááááááááá, to bude, těšim se na to hrozně moc.

UKWM – Další lidi, se kterejma se pravidelně setkáváme a vždycky mě to hrozně těší. Vlastně jsem nikdy nikomu neřek, že v Kambodži nás vez tuktukář, kterej se jmenoval Káka. Je mi ctí!

Zkouška sirén – Navždy budu vděčnej. Zkouška sirén byla vůbec první kapela, se kterou jsme trávili nějakej čas v dodávce. Hrozně rád na to vzpomínám. A taky bysme jim konečně mohli vrátit ten basovej aparát.

No a účastníci - jsem naprosto přesvědčenej, že tenhle víkend bude úplně AAAAAAAAAARGH nebo tak něco. K tomu se těžkou píšou slova, protože mnohem líp to jde vyjádřit nějakým zvukovým nebo mimickým signálem. Přijde mi úplně neuvěřitelný, kam se všechno za relativně malej časovej úsek posunulo. Jen strašně málokrát mám pocit, že tady je mý místo, že SEM patřím. Jak maj Medications tu desku „Your all favorite people all in one place“, tak takhle nějak si to představuju.