Silver Rocket

SRSS: „hihihi, to je ale blbej název pro kapelu“

K tomuhle setkání vedly tři věci: dárkovej balík nacpanej empétrojkama od bráchy a našeho musickeeper managera Soba, příjmačky na školu a užnevimodkoho oznámení: „hele, na Točníku jsou nějaký kapely, jedeme tam“. Tyhle tři věci se staly během letních měsíců roku 2005, kdy mi na krku mi viselo devatenáct obrácenejch křížků, nová a neznámá životní etapa přede mnou a existenciální krize ve mně – a ve stejnou dobu se začaly směry těchhle novejch vyhlídek propojovat, aby v blízký budoucnosti udělaly můj život plnější a hlasitější. Výše zmíněný lihovým fixem počmáraný cédéčko*, který mi přistálo na stole, v podstatě s nulovým komentářem, tenhle příběh začalo. Jak jsem brouzdala soubory, mimo jiný poslouchala sólovku Franka Blacka "Teenager of the Year," kterou jsem tam našla (ano, až takový bytostný narušení dosavadních životních struktur to tehdá bylo) a mezi těma 0001101 souborama kurzor zaparkoval na divným názvu: Gnu (čti optikou prvního setkání: „gé en ú“). Pozitivní agrese, strašnej rachot a strašná radost z takovýho objevu, z těch riffů, z tý živočišný energie, z těch, ach, textů! Přesně to, co člověk potřebuje na cestě existenciálním vakuem.

Sedím v 11. patře, teplo, že by i peklo kleklo a už hodiny čekám na to, až mě vyzvou, vyzpovídaj, přijmou. Nuda, nuda, šeď, šeď, tak si listuju studentským časopisem. V povinný sekci o indie muzice čtu reportík od studentíka z koncertu Wollongong: „hihihi, to je ale blbej název pro kapelu“, říkám si, a za necelý dva měsíce se na ten výjev rozvzpomínám.

Točník, krásnej letní den téhož roku a Silver Rocket Summer Saga. Kolečka do sebe začínaj zapadat a trojúhelník se uzavírá. Za sebou mám Viktorovu letní školu (a protože je z Prahy, tak vždycky ví něco víc než my ostatní), takže už vím, jak se čte Gnu a taky už mám za sebou pár prvních poslechů jeleních zpěvů Wollongong. Už si přesně nepamatuju, jak kapely hrály za sebou, ale otvírákem týhle pro mě klíčový chvíle jsou Děti deště (ve skutečnosti jsou ale otvírákem kozy na příjedový cestě a s tím související kozyspotting). Trochu se Děcek bojím a pak si ještě docela dlouho po tomhle koncertě myslím, že všichni berou tvrdý drogy a možná i jedí děti. Na Lyssu zírám s nedůvěrou – jak může hrát někdo tak pomalu? A trvá mi asi další dva koncerty, což je skoro rok, než dorostu, prozřu a pochopím, kam patřím – moje místo je v jádru fanaticky oddanejch lyssofilů; potkáme se vždycky v první řadě! Těch vjemů, piv a lidí bylo tak moc, že jsem přitom zapomněla věnovat dostatečnou pozornost Emems a OTK.

Za ty Emems se dodnes stydím, protože pak už jsem je nikdy naživo neviděla a OTK se až o nějakou dobu později stali součástí mýho lepšího já. Esgmeq byli fyzickou očistou, čímž se dostávám k pro mě zásadní věci: celej točníkovskej spektákl nebyl jen o super kapelách a silným místě, ale bejt součástí kotle pod pódiem, v nemasovým, a tudíž velmi přátelským počtu, byl silnej a pospolitostí prolezlej zážitek, což mě v tuhle chvíli napadá určitě ve spojitosti s koncertem právě Esgmeq – myslím, že tam proběhl můj křest schytaným plivancem do obličeje a sborový „nic se nestalo, nic se neděje“, vlasy, modřiny a stage divingy, který pak neustávaly po většinu kapel. Se spoustou budoucích známých a kamarádů jsme se doslova fyzicky sblížili. Tryskalo to jak z pódia, tak z podpódia, že je až s podivem, že se ty energie nesrazily a někde na půl cesty mezi kapelama a lidma neexplodovaly. Ale asi se spolu spojily, prolnuly a takhle umocněný se vracely zpátky do lidí.

Neoživovala jsem si vzpomínky prohlížením internetů, chtěla jsem vylovit jen ze sebe, jak si to „faktograficky“ pamatuju já, jak si pamatuju pocity a tváře lidí, který znám právě od tý doby. Jinej člověk si to pamatuje jinak a vzpomene si na jiný věci a přidá další detaily do týhle báječný zážitkový mozaiky. A tak se těším, až vašema vzpomínkama oživíte další vrstvy těch mejch, který jsou zatím nevyvolaný vašema podnětama, ale určitě by chtěly ven. To zas bude za dva tejdny déjà vu.

* A teď dostanu od někoho na zadek za to, že mám doma vypálený empétrojky.