Silver Rocket

Black Pus – All My Relations

Hele, jakožto autor historicky úplně prvních nejlepších keců, věnovanejch Lightning Bolt (pro lidi se sklonama k archivářství TADY, je to normálně víc než osm let starý), cejtim nutkavou potřebu prohodit pár slov o Black Pus, vedlejším projektu, jiný inkarnaci nebo o definitivním důkazu totálního šílenství Briana Ch. – jak je libo.

Za ty roky od doby, kdy jsem se nechal převálcovat Lightning Bolt, se věci trochu posunuly: kapel ve dvou kolem prošlo jako nasráno, uprostřed mezi lidma hraje kdekdo, umělecký školy vyvrhly na svět další zástupy kreativních jedinců atd. Ve sledování produkce Lightning Bolt jsem trochu polevil – poslední desku jsem například zatím neslyšel, ale takovej ten generální respekt k nim chovám pořád, o tom žádná. Někde jsem se dočet, že Brianové jsou považovaný za tvůrce nový verze psychedelický hudby – je to možný. Samosebou tahle psychedelie není nijak příjemná, je to spíš takový nervní a ne moc přívětivý, což myslim dobře odpovídá celkový planetární náladě. Lightning Bolt už prostě vstoupili do dějin, hotovo.

A pak do toho přijde ten blázen s Black Pus (znám jen tu poslední desku, All My Relations – v souvislosti s předchozíma věcma bylo použitý slovo freejazz, tak to ignoruju). Jestli jsem o odstavec vejš napsal „nervní a ne moc příjemný“, co se dá proboha říct o tomhle? Dělat bordel s kámošem mu nestačí, tak si koupí oscilátor. Basovej oscilátor. Napojenej prej na kopák. Budu vděčnej, když mi (pánové inženýři, nebo radši slečny inženýrky) někdy někdo někde u piva vysvětlíte, co to oscilátor je, jak to funguje, jak je možný to ovládat šlapkou od kopáku a proč to vyluzuje takový šílený zvuky. Na oplátku teď popíšu, jak působí výsledek v podání toho magora, co často hraje v krátkejch trenečkách a vždycky v hadrový masce s mikrofonem.

Je to... ehhh... je to... jak to jen říct... je to ŠÍLENÝ. Naprosto. Pořád tam je ta strašně zajímavá, bláznivá a pestrá hra na pár bubnů, která se mi u toho kluka vždycky líbila. Tentokrát je ovšem zabalená do tak ďábelskejch VIBRACÍ, že výsledkem je psychedelie doby, u který si nejsem jistej, že se jí chci dožít. Je to zcela NEPŘÍJEMNÝ, ale současně naprosto UHRANČIVÝ a PODMANIVÝ. Jestli jste někdy dělali věci, co jste neměli, požili třeba nějaký chemikálie a pak se nechali úplně proniknout nějakou repetitivní muzikou a měli pocit, že se věci kolem vás dějou tak nějak mimo vás, nelze je nijak ovlivnit a vám nezbejvá než čekat, až bude konec a zase budete pánem svýho těla – no, tak takhle nějak to funguje s Black Pus. A k tomu ještě Mr. Chippendale jako nějakej satan, Lucifer nebo potměšilej trpaslík do toho pěje podivný melodie... Nerozumim ani slovo, ale to je fakt to poslední. Ne, tohle neni hudba, při který si můžete se svojí holkou doma romaticky... píp. Pokud jo, nejste normální.

Nevim, jestli budu tuhle desku poslouchat moc často a je pravděpodobný, že po koncertě budu měsíc chtít slyšet jenom Ami a Emi. Ale je to svým způsobem GENIÁLNÍ. Ne, je to GENIÁLNÍ bez přívlastků. Ten kluk je umělec, jako Blixa Bargeld. Díky za pozornost.