Silver Rocket

Palahniuk 7"

Veřejně si musím nafackovat – nikdy jsem neviděl Palahniuk živě (chystám se to co nejdřív napravit). Nemůžu proto hodnotit, jak moc se kapele povedlo „přenést koncertní energii do drážek vinylu“ (abych použil oblíbený recenzentský klišé). Můžu ale napsat o tom, jakou radost z novýho sedmipalce na Damage Done mám: od prvních tónů mě totiž neomylně dostane těžko zprostředkovatelnej pocit naprostý upřímnosti a oddanosti.

Melodická basa, neklidná kytara, syrovej zpěv – to není nic, co by tu nebylo už tisíckrát před tím nebo potom. Ale právě v týhle tvrdohlavosti je krása věcí, který děláme a kterejm věříme. Sedmička, zkušebny, zpocený trička. Palahniuk mají navíc ten vzácnej dar navodit jen tak mimochodem mrazení v zádech; třeba ta nádherná a přitom trochu zastřená kytarová linka, co nastoupí zhruba po minutě songu „Krysy“, a jejíž odstín pak prostupuje i koncem písničky. To je síla. Kdybych musel přirovnávat, asi bych jmenoval podobný inspirační zdroje jako Banán v recenzi na Czechcore, ale přidal bych ještě Embrace a tyvole Hüsker Dü (nevěřil bych, že to někdy v souvislosti s lokální kapelou napíšu, ale fakt že jo. Slyším tam „Zen Arcade“ jak svině).

Naprosto týhle kapele věřím. To není málo.