Silver Rocket

Valina: Najali jsme si mentálního kouče

Aran 28. 4. 2014

"Vždycky jsem považoval scénu v Česku za součást rodiny," říká Anatol Bogendorfer, kytarista a zpěvák Valiny. Tahle rakouská kapela letos vydala nový album "Container", a na přelomu dubna a května ji můžete vidět na koncertech všude možně kolem. Na 007 hraje Valina v úterý 29. dubna, odpovídali Anatol a baskytarista Florian "Husbert" Huber.

Od teď už předposlední desky "A Tempo! A Tempo!" uběhlo už šest let - a to je v životě kapely poměrně dlouhá doba. Co vám sakra trvalo tak dlouho?
Husbert: S "A Tempo! A Tempo!" jsme byli hodně dlouho na turné a všechny šňůry mimo Evropu - hráli jsme v USA, Mexiku, Izraeli a v Jižní Americe - bylo docela náročný zařídit.
Anatol: Zvlášť to jihoamerický turné... Děláme si klasicky všechno sami - žádnej management, žádnej booking agent - a spoléháme na pomoc spousty bezvadnejch lidí po celým světě. Je na to potřeba dost času, jinak se to nedá udělat.
Husbert: Šest let je dlouhá doba, uvědomujeme si to. Ale ve skutečnosti jsme na Valině ani na chvíli nepřestali makat, maximálně třeba na tejden. Po jihoamerickým turné, který bylo v roce 2012, jsme na čas utlumili hraní, dotáhli do konce desku, a odjeli ji do Chicaga nahrát.
Anatol: A všichni členové Valiny byli aktivní i mimo kapelu - Husbert si udělal doktorát, Anselm druhý dítě, a já film. 

Na to jsem se chtěl taky zeptat - jakej?
Anatol: Čím dál tím víc dělám i do filmu, kromě muziky je to moje druhá silná vášeň. No a loni jsem konečně dokončil to, na čem jsem dlouho pracoval - takovej divnej dokument o každodenním životě normálních lidí na rakouským venkově v 60. a 70. letech na pozadí všech kulturních změn a politickejch konfliktů tý doby.

To zní zajímavě!
Anatol: Doufám, že to i zajímavý je... Je to hodně low budget dokument, ale vede si dobře, lidi to oceňujou, dávali to v televizi... Určitá část filmařský scény je dost podobná tý hudební, v který se dlouho pohybuju - teď samozřejmě nemluvím o velký hollywoodský produkci.

OK, zpátky k muzice: "Container" se hodně povedl, gratuluju. Skvělej návrat.
Husbert: Díky moc! Spousta lidí může dneska tuhle muziku vnímat jako staromódní...

...to jsem přesně psal ve svý recenzi (čti TADY), hehe.
Husbert: Jo, je to tak. Na druhou stranu, všechny trendy nevydrží o moc dýl než 12 měsíců, tak proč se tím nějak trápit. Polovina kapel má dneska klávesy a vychází z Joy Division a jsou strašně moderní. Valiny se tohle nikdy netýkalo. Pracujeme s tím, co máme.

Líbí se mi, jak se nástroje navzájem respektujou. Mám z toho pocit - možná mylnej, nevím - že vám to v kapele i po těch letech klape po lidský stránce. Jak to děláte?
Husbert: Najali jsme si mentálního kouče, haha...
Anatol: Přesně! Jako Metallica v tom dokumentu, viděls to?

Samozřejmě!
Anatol: Je fascinující vidět, jak se ty kluci v Metallice navzájem serou. Výsledkem toho je, že jsou naprosto neproduktivní, a pak člověk jen pobaveně sleduje, jak se velký hvězdy světovýho rocku noří do hlubších a hlubších sraček...
Husbert: My jsme naštěstí pořád kámoši.
Anatol: Přesně. Vzal bych si kohokoliv z těch dvou, bez rozmejšlení!
Husbert: No ono to někdy fakt vypadá spíš jako manželství. Jsme jako ty starý dvojice - ani si nepotřebujeme nic vysvětlovat, jen se na sebe podíváme a je to jasný.
Anatol: Kapely jsou jako kontejnery - starý a zrezivělý, ale pořád je to ta nejlepší věc na přenos nějakejch společnejch hudebních nápadů. Je to věčná věc. Lidi seděli u ohně před tisícovkama let a dělali společně muziku - na tom se nikdy nic nezmění.

Zažili jste všechny fáze evropský nezávislý post punkový scény za poslední roky. Jakejch změn jste si všimli?
Anatol: Záleží to samozřejmě hodně na zemích a konkrétních městech, všechny scény mají svoje vrcholy a propady. Ale obecně se dá říct, že jsem pořád nadšenej z toho, jak sebevědomě a spolehlivě spousta z těch scén působí. Samozřejmě že řada lidí odpadne, začne se nudit a tak dál. Jenže část lidí bude vždycky uražená tím, co nabízí mainstream - a výsledkem jsou navzájem propojený komunity. Jsme rádi, že toho můžeme bejt tak dlouho součástí.
Husbert: Za poslední roky jsem si možná všimnul, že víc a víc kapel jezdí na turné. Což je dobře.

Vím, že se pořád angažujete v chodu rakouský nezávislý scény...
Anatol: Snažím se v Linzi chodit na co nejvíc koncertů. Už je sice nepořádám na pravidelný bázi, ale pořád pomáhám s věcma, který jsou potřeba. Zajímají mě poslední dobou menší, míň známý kapely.
Husbert: Nedovedu si představit, že bych se aspoň jednou tejdně nezastavil v recordstoru Substance ve Vídni. Koupím nový desky, dozvím se, co je novýho...

Otázka na Albiniho - změnil se nějak styl jeho práce za ty roky, co s ním děláte? Změnil se on?
Husbert: Ne, vůbec. Je to ten samej chlápek a my jsme pořád nenašli nikoho, kdo by naši muziku zachytil líp než on. Každý nahrávání s ním je super, stejně jako čas strávenej ve studiu s jeho lidma.
Anatol: Někdy si říkám, že to je člověk s největší zásobou vtipů na světě. A málokdo dovede analyzovat současný věci na hudební scéně tak trefně. Chytrej chlápek.

Teď váš čeká pár českejch koncertů.
Anatol: Vždycky jsem považoval scénu v Česku za součást rodiny a moc se těším. Těším se, že znova uvidím starý známý, těším se na nový. Doražte!
Husbert: Doufám, že uvidíme co nejvíc lidí, co si tohle přečtou. Přijďte pokecat po koncertě! Najdete nás na baru - přesně sedm minut po koncertě!

A moje oblíbená, nejblbější otázka. Co teď posloucháte?
Husbert: Co nejvíc Fat Possum desek: Junior Kimbrough, Cedell Davis... a znova se vracím k nahrávkám MC5. "Back in the USA" jsem si koupil na našem prvním americkým turné v roce 2004 a teď se mi to líbí čím dál tím víc.
Anatol: Tenhle tejden Bill Orcutt, Candelilla, The Kurws, OM, The Thing, Tumido, Familea Miranda, Fang den Berg, Neurosis a samozřejmě Hot Snakes.

"Container" si můžete poslechnout TADY.