Silver Rocket

Zenónovy popové paradoxy rapperky Dessy

Když si pustíte první desku rapperky Dessy z respektovanýho domu Doomtree A Badly Broken Code, kde v první písničce A Children´s Work rapuje, že vyrůstala s knížkou u postele, bude vám hned jasný, že nepůjde o úplně obyčejnou rapperku. Klasický hiphopový klišé nečekejte, její témata jsou každodennost, rozchody a lásky.

Dessa, vlastním jménem Marget Wander, se vyvíjela. K rapu si mezi studiem filosofie na minnesotský univerzitě našla cestu přes Slam Poetry, ale už po debutovým albu, který bylo na indie hiphopový scéně hodně slyšet, jí začal bejt rap malej. Začala víc zpívat a posouvat se k naplnění svý hudební vize. Proto taky některý tracky z A Badly Broken Code předělala v jinejch aranžích do desky Castor, The Twin, který nahrála s živejma nástrojema. Název v kontextu propojení s debutovkou odkazuje k řecký a římský mytologii a dvojčatům Castorovi a Polluxovi.

Na nejnovějším albu Parts of Speech z minulýho roku už má za sebou sestavu, která by zapadla spíš do orchestru, a zní to víc jako pop. Ovšem pop, kterej nechápete jako nadávku, ale čistou formu vyjádření, která se k Desse hodí víc než cokoliv jinýho (tohle mají společnýho i s Prodavačem). Asi bude pro každýho těžký se dneska na Sedmičce nepřistihnout, jak s ní v duchu zpívá refrén ke Call Off Your Ghost o starý lásce. Uvidíte. Mezi dvanácti tracky je i výbornej cover Bruce Springsteena I´m Going Down. Rapovější stranu Parts of Speech zastupuje třeba Figthing Fish s letícím šípem jako Zenóvým paradoxem v refrénu. Všechny texty jsou strašně dobrý. Fungujou i samy o sobě, když si je čtete v bookletu. Asi taky proto loni vydala sbírku svejch básní A Pound of Steam jako knížku.

Dessa zůstává skromná, nepřivlastňuje si lacinost a manýry popu. Stojí nohama pevně na zemi. A my můžeme bejt rádi, že po čtyřech letech od vydání její první desky přijíždí sem na Sedmičku. Je to skvělá příležitosti ji vidět v klubu, kterej pravidelně uctíváme, protože příště, až sem přijede, už v malým hrát nebude. Všichni se tady stejně tváříme jakože „heavy“, ale pop máme rádi všichni. Nebo ne?