Silver Rocket

Leto – Zbytky ozářených ploch

Musím říct, že málokterou desku znám tak dobře a dopodrobna jako nový Leto. Vzhledem k tomu, že s Františkem (kterej Zbytkům ozářených ploch udělal skvělej zvuk – fakt supr práce, a to ne proto, že je to můj bubeník) sdílim byt, mám desku skrz zavřený dveře a stěny naposlouchanou víc než dobře. Párkrát už to bylo, musím říct, až moc (chci hodit dřimku a do toho jede donekonečna třeba čtyřvteřinová sekvence Indošovy divnokytary – koho by to nenasralo). Přesto Františkova usilovná práce na kvalitě zvuku nijak nepoznamenala můj osobní pocit z týhle desky, jehož nenápadná síla mě dneska donutila sepsat těchhle pár řádků.

Když už jsem psal o práci, rozhodně je třeba poznamenat, že Zbytky ozářených ploch je velmi poctivě odmakaná deska. Nejen zvukem, ale hlavně Palma s Indošem tlačili neustále nový a nový nápady, vymejšleli a nahrávali nový písničky, pořád něco komentovali. Opět to mám velmi dobře zprostředkovaný a třeba já osobně jsem nikdy neměl tolik keců za všechny nahrávky Or dohromady. Na výsledku je to ale znát.

Album je naprosto suverénní a sebevědomý, ucelený, kompaktní. Nejsou to náhodně nastrkaný a uplácaný písničky. Koncept, kterej si olomoučtí manželé zvolili, se prolíná celou deskou jako něžná spirála, syntéza evokativního zvuku. Leto jsou pro mě specifický a úžasný v tom, že dokážou tak přesným způsobem vzbudit konkrétní a zároveň slovy těžko vylíčitelný pocity. Pocit léta třeba v songu Mezi náma, kde úplně vidím brzkej západ slunce na vsi u babičky, nebo upouštění páry u rybníka v Lese, to je to samý. Jak hudebně, tak textově. To léto je všude, někdy je babí, jindy v rozpuku, a do něj se prolínají věci, který řešíme ve všech ročních obdobích. A znovu jsou popsaný tak dokonalým a zároveň nehmatatelným způsobem (tady mluvím hlavně o Palminejch textech), až z toho mrazí. Nejvíce se to týká asi Bojů, který skutečně, jak zpívá Palma, "vytlačujou z očí slzy ".

Na základě preciznosti a jistoty, s jakou jsou Zbytky ozářených ploch provedený, mě baví sympatická nejistota Leto při koncertech. Mám tím na mysli spíš mezipísničkovej projev prozrazující nervozitu a skromnost, jenž se ale nijak nedotýká nadvlády, kterou si duo přenáší z desky i na pódium. Viděl jsem Leto v poslední době fakt hodněkrát, tak vím, o čem mluvím. Suma sumárum je pro mě album nejen horkým kandidátem na jednu z desek roku, ale i důkazem a podkladem k tomu, abych si Palmy a Indoše vážil ještě víc. Za tohle LP vám upřímně děkuju a gratuluju!