Silver Rocket

Dovolená s cestovní agenturou AmiGoHome

Palma (+ tučnou kurzívou Indoš) 25. 9. 2014

LETOUR 2014 

Letour pro mě začalo tím, že jsme odevzdali chůvě nově nabyté kotě, naházeli jsme do auta všechny věci, i ty nezbytné (dvě kytarová komba a tablet), a vyrazili pro Rickoluse, který měl jet celou dobu s náma - nebo spíš my s ním - na olomoucké nádraží. Čekala jsem raději na parkovišti a procvičovala své první anglické slovo po hodně dlouhé době: Hi. Stejně jsem ho nakonec na přivítanou raději objala. Pak jsem se s vervou pustila do prostorového tetrisu v našem autě, abychom mohli co nejdřív vyrazit na naši první společnou zastávku (kluci raději poodstoupili, moje nadšení nakombinované s hrůzou bylo dost velké). To, že se to povedlo naládovat, bylo jasné, ale až potom, co se tak stalo.

Male auto, velký objem

Po asi čtyřech kilometrech se Indoš rozmluvil a naučil Ricka základní pojem: KURVA. Tím pak oslňoval publikum – přece už uměl z 50 % česky a 80 % polsky. Na benzínce mu koupil pivo a vysvětlil, že se muže pít i v autě a že v Německu dokonce i řidič muže mít jedno v sobě. Zakroutil hlavou a usnul. 

SLAVIČÍN – SOKOLOVNA

Lepší startovní koncert a akci do turné jsme si nemohli přát. Ke cti lidem, kteří tam jsou a tohle dělají, si troufám tvrdit, že kdyby tady to turne skončilo (bylo by jenom o téhle akci) jsem šťastná. Živě si vzpomínám na ten obraz, který jsem měla před očima, kdy stojím sama na kraji baru a koukám, jak se ti lidi mají rádi a spolu se těší muzikou! S blaženým úsměvem jsem si vzpomněla na nás Slezany třeba v Liberte. Je to dym znovu vidět to společenství někde v zapadlém městečku na okraji republiky. Zvukař – nejlepší, měl sice deku jak z knížky, ale všechno mu fungovalo a jen nadšeně čekal, až budeme všichni hrát. Dopadlo to krásně, pak už jsme jen házeli čeky na baru! Byla to největší radost, a jak psal Indoš na nějaké sítě: „Chce se mi spát, ale respekt mi nedovolí“. Dopoledne na ubytovně jsem zjistila, že ping-pong se nezapomíná stejně jako jízda na kole. Beztak se tady zrodilo fantazma OTK mít ping-pong místo piva / #FOM. Michal s Týnou, kteří se o nás starali jako o vlastní (pracujou v nízkopraháči), nás pak vzali do místního lesoparku s dřevěnými sochami vlků, kde si přišel na své i Rick, který si fotil dřevo (proti gustu… nebo jak to je).

Palma vs. Indoš, 2:1 ma sety

BŘECLAV – PIKSLA

Dojeli jsme na čas, moc brzo. Na místo pak dorazil i náš ztracený bratr Pilchowski, který nás fotil, jak urvaný, když jsme čekovali twittery – lovec senzací. Zvučení bylo utrpení, zvukař měl místo hlavy kosmos a díky zabudovaným basovým bednám do podia jsem si připadala jak se sbíječkou. Pak na mně zkoušel nějaké zpěvové efekty („profesionál“), ale furt mu ta krabice pískala. Jinak post fakt vzkazuju (a posílám čelo), že nejsem žadný skurvený pokusný králík, #tymalapičo. Rickův set v Piksle zabíjel! Beztak díky naší hostovačce v Thieves šly bičís do bezvědomí. Nemohl se jich pak skoro zbavit, chtěly s ním furt tancovat! Ten večer jsem se chtěla držet, těšila jsem se na vypijuš v Brně. No, ale Rick se dostal do takového varu, že opravdu ve dvě v noci nechtěl končit. Diliňák vždycky začinal pít až po svém koncertě (buď měl posunuté časové pásma nebo Downův syndrom – nevím). Tak jsme pili ze solidarity asi do pěti, a i tak jsme jeli na byt bez něj, že prý bude spát někde jinde. Kladla jsem na srdce Karolíně, ať se o něj postará. Samo, že nás Dikobraz v sedm ráno budí. V hroznem stavu se probouzím a Indoš mluví do mobilu: „Já nevím, kdo je Mamut!“ Po chvilce mi došlo, že volá Karolína, že je ožralý Ricky před barákem a máme ho vyzvednout (spali jsme u Mamuta). Oblíkla jsem se a vystartovala. Ricka jsem uložila a zpátky ulehala s pocitem, že pak všechny postřílím. Naštěstí jsem spala do dvanácti a celá tahle akce se zdála jen jako noční můra. Může být rád, že se žebrem neměl ještě problémy s posunutou přepážkou. 

Ready? That´s meeee and youuuuu...

BRNO – SKLENĚNÁ LOUKA / SKLEP

Po cestě do Brna jsme s Otou a Karolínou zastavili ještě na zřícenině hradu na Pálavě, kde se nám Rick vybarvil! Má příšerný strach z výšek - co naděláš, Američan. Jinak těch lidí, co se rozhodli kouknout na Ricka i do Brna, bylo víc! Z večera v Brně si pamatuju, že zvukaři byli hrozně milí a vstřícní kluci, že na nás bylo stejně lidí jako na Ricka (sic!), že se nám zase povedlo Rickoleto (hostovačka v Thieves), že slovo KURVA a ČELO mezi Rickyho songama bylo opět doma, že si nějakej Kámo koupil 3 desky a kazetu ze SR distra a to, že podnapilý MC Popleta (Brokolisk) pochválil koncert Leta a koupil si vinyl (obávám se, že doteď toho někde tajně lituje)! Byl to večer jako doma - s Keftesem - ale já jela se Soňou dřív spát, abych se dala trochu do spoka (tohodle na druhou stranu lituju já). Indoš si mi pak se skoro ranním příchodem „stěžoval“, že Rick zase chtěl hrozně pařit, protože zase vole začal chlastat, když už se končilo. Vzbudila jsem se do slunečného dne na pavlači, udělala si čaj a zase si připadala jako na prázdninách, nádhera!

Už jsem dost unavenej. Je to teda fakt Unkilled Worker, jo?

OLOMOUC – JAZZ CLUB TIBET

Nejsme profíci a nikdy naštěstí nebudeme, tymalapičo. Valime po koncertě domů, protože si Ricky myslí, že když nebude pít, tak se mu to žebro do rána zahojí. Američan. Večer Ricky vypráví nejsmutnější příběh na světě. Prej když mu bylo 13, tak v Jacksonville byla Nirvana, ale matka ho nepustila na koncert. Tohle byla poslední kapka a začínám nenávidět všechny mamy. 

PLZEŇ – PAPÍRNA

Cesta do Plzně byla trnitá. Novodobé trny v podobě rozkopané dálnice zná teď snad každý, kdo se musí přesouvat po republice autem. I přes víc jak hodinovou rezervu, kterou jsem u Indiho a Rickyho těžce vydobývala, se nepovedlo přijet úplně na čas. Ale malinké zpoždění kluci v Papírně vůbec neřešili. Roman nás posadil do bekstejdže a rozjeli jsme jednu z dalších „smart party“. V obrovském prostoru se mi nehrálo nejhůř, ale protože mi svítily reflektory do očí, tak to vypadalo, že nás nikdo neposlouchá, jenže po koncertě nás přišlo asi deset lidí pochválit. Bylo to moc milé. Roman mě taky ujistil tím, že se v té hale ztratí i sto lidí. A je pravdou, že na Ricka se zlomeným žebrem bylo 150 kusů a taky to tam nevypadalo k prasknutí. Pak nám Místní borci v podobě dvojčat za barem nalili panáky whisky, které byly velké skoro jako malé piva! Bylo o nás krásně postaráno! 

Tak takové panáky ti nalejou v Plzni, když jim pěkně zahraješ

JINDŘICHŮV HRADEC – BAR 69

Přejezd z Plzně do Jindřichova Hradce jsem brala jako odpočinkové řízení, ale i tak to trvalo 3 hodiny. Vůbec jsem netušila, koho večer potkám. Koncert organizoval Vašek z Nod Nod, dorazil Martin z Budějic, Veronika s Davidem z Kalle i Zuzka s Bugrrem. Indoš tvrdí, že tenhle koncert se nám podařil nejvíc, protože vůbec nezadupával kytaru – a normálně ji jako zadupává, nebo jak to mám interpretovat? Mně se hrálo skvěle, tenhle malinký prostor nám sedl. Pak jsem hodinu s Rickem probírala techniku show (sic!) – samozřejmě jsem se nechala slyšet, že s tím nechci mít nic společného - a nakonec jsem pomalu střízlivěla při pohledu na těla tančící na PLANETY, které jsou pro mě novým synonymem pro Pixies!

Tak jak slzy usychají, zapomínám na své boje

BUDAPEST – DÜRER KERT

Ráno jsem měla nervy. Cesta do Budapeště mě děsila a obavy byly na místě. To, že jsme do města dorazili na čas, nic neznamenalo. Indošovi se restartoval TABLET a já hrdinka se snažila trefit podle analogové mapy vytištěné z internetu. Ve 4 hodiny byla špička a jejich prapodivný všudypřítomný zákaz odbočování doleva mě celkem vytáčel do vrtule. Myslím, že teprve tady jsem se opravdu naučila te správné dravé drzosti, kterou ještě určitě využiju. Ten večer hrál jen Rick jako support před kanadskou gotik-popovou skupinou Austra. Než jsem si mentálně přidělila post Rickolusovy řidičky, připadala jsem si nepatřičně. Servírovali nám jidlo, pití a byli na nás moc milí. Zatímco jsme Rickymu hlídali merch, koukali jsme, jak pod jeho podiem skoro nikdo není – to mě po těch všech jeho chytlavých setech překvapilo. Hostel nádhera, stejně jako celá Budapešť. 

Skoč pro beerka, Ricky! A makej!

TRENČÍN – KLUB LÚČ

Na další cestě v pořadí mi začalo docházet, že řízení má svá velká pozitiva. Hodně jsem přemýšlela nad věcma, na které normálně nemám čas, takže bomba, až mi skoro vypadla plomba, další rozměr #LETOUR. Rickyho zlomené žebro se transformovalo přes ledvinovou koliku do větrů, ale přesto mu pořád nebylo nejlíp, tak se šetřil. Indošovi se pro změnu zanítilo oko (protože jsem se nemohl dívat na to, jak ten Američan plýtvá jídlem). Dle mého skromného názoru je bez prdele horší být spolujezdec než řidič. Já se musela soustředit na cestu, kluci měli příliš mnoho příležitostí se soustředit na sebe a svůj stav. Na koncert v Trenčíně jsem se těšila, protože s Letem jsme ještě na Slovensku nehráli. Pro mě to byla v určitém smyslu srdcovka – Slovensko se mi během školy dost zarylo pod kůži, i když vazby na tehdejší známé pomalu mizí. Nostalgie byl ten pocit, se kterým jsem si koncert v tom „multikulturním centru“ užívala. 

Rickoleto!

BROUMOV – STŘELNICE

Poslední zastávka #LETOUR. Byla jsem už trochu vyčerpaná a přitom jsem za nic na světě nechtěla končit. Naštěstí jsem za volantem vymyslela nosný nápad pro další desku Leta, takže mě to nakoplo a s pocitem skvěle odvedené práce na všech frontách jsme přijeli na poslední koncert, abychom ukázali, co v nás je! Zvuk ven se prý ne úplně vydařil, ale já jsem hrála a zpívala jako vítězka všech kategorií. Při Rickově setu, kdy lidi začali i tancovat, na mě pomalu doléhal smutek. Naštěstí s únavou nešel moc precizně prožívat. Zanedlouho jsem usnula někde v bekstejdži s tím, že po 20 minutách „přemýšlení“ budu v párty pokračovat. Za hodinu mě Jacky dovedl do postele a bylo po všem.

Když jsem druhý den Rickyho předávala na nádraží jeho průvodcům na pražský koncert s Peletonem, slzy mi vyhrkly do očí stejně jako teď, když o tom píšu… Cesta do Olomouce byla příjemná a tíha zážitků a pocitu štěstí dokonce potlačila mé každodenní nechutenství se probouzet do následujícího pracovního dne. To je pro mě známkou, že jsem prožila něco, z čeho můžu čerpat energii napříč všem hnusům světa.

VELKÉ DÍKY VŠEM!

For the past 8 days I've been on tour in Czech Republic, Hungary and Slovakia with two of the nicest and funniest folks I've ever met. They also happen to be a great band called LETO. Tonight was out last show together. I'm gonna miss these guys!
RickoLus