Silver Rocket

Hammerhead: Evil Twin

Pořád existují desky, které jen nejlepší servírovat za studena. Ve chvíli, kdy do Bunkru mířilo smrtící duo Janitor Joe a Hammerhead, jsme měli hlavy spolehlivě inseminovaný Hazeho amrepovou bláznivou vizí nejšpinavějšího punkrocku. Ve chvíli, kdy se lámal chleba, už ale díky datartovskýmu výprodeji měl každej druhej smrad doma v přehrávači Evil Twin, sedmipísňovou ódu na hluk.

Vzpomínám si, jak jsem k jehovistickýmu obalu vzhlížel skoro až s nábožnou úctou. O to větší odměnou pak byl poslech. Neurvalost načtrlá na půlhodinovém albu Ethereal Killer už od prvního úderu do strun vykazuje manickej nárust zuřivosti. Tahle negace, která při prvním poslechu cloumá i s posluchačem, je ve skutečnosti vizionářskej dar. Abych byl přesný, jde o dar skepse.

Evil a hned poté Anvil, přivítání štiplavou fackou v hájemství Hammerhead. Plně naložená parní lokomotiva a zlo. Po přehoupnutí se za bariéru hlukové beznaděje začnete rozeznávat, jakou precizní práci si duo Sanders/Ericsson dává s temperováním těch nejbrutálnějších zkreslených kytar. Tohle patří do zlatýho fondu kytarových špinavostí. Miluj to, anebo se na to vyser a začni poslouchat komerčníma stanicema generovanej „grunge". Tvůj boj!

V dalším kole volnýho ringu vytrčí pěst M.I.A. a tam je posun mezi singlem Peep/U.V. z roku 1991 tak znatelnej, až padá čelist na hrudník. Pecka Washout má esenciální nádech, mrazí z toho až v morku, tančí se na to jak za časů Svantovíta (Dav ať potvrdí anebo radši mlčí). Motivy tu vyjížděj jak kopí na Indiana Jonese v aztécký svatyni. Dokonalý, perfektní trenažer pohotovosti.

A PAK?! Peep a.k.a. dekadentně-opulentní hostina, ve který se kadence písničky vlní jak boky rožhavený roštěnky plný touhy. Dojdete-li do bodu, kdy časomíra začne ukazovat 2:42 pochopíte úplně všechno, strháte ze sebe hadry jdete na věc, takže hlavou přímo na středovej reprák. Můžete se tak dozvědět něco o gradaci nenávistně trpěný tichý pasáže.

Vrchol přichází s číslem 7. Load King vyšel už v dvaadevadesátym na sedmipalci a byla to mrda, ale to, co evokuje tahle věc z cédéčka, se rovná mý definici dokonalý hitový písničky. Bez legrace, můžeš milovat The Clash, Killing Joke i Nirvanu dohromady, ale tohle smete všechny pochybnosti o správnosti nastoupený cesty. Je to sebevědomý, neurvalý, má to tah na branku a při dýlce 3:46 tě nikdy Jeffovy strojový bicí ani střídavě kvílící kytary nezanuděj. Přesvědčil jsem se o tom už o víkendu, kdy jsem dal 20 cvičnejch poslechů a to EP nezestárlo snad ani o minutu. Load King je vlastně jen logickou třešničkou na hodně syrovym dortu.

Jestli jsem měl někdy sto chutí adorovat, tak u Hammerhead mi to celkem vyšlo. Potvrdili mi to později geniální deskou Into The Vortex i svým návratovým ípkem Memory Hole. Teď už se nabízí, že to potvrdí i živým setem 4. 10. na Sedmičce.