Silver Rocket

Laughing Hyenas - Life Of Crime

Tenhle text nemá žádný ukotvení v žádný konkrétní události. Laughing Hyenas už se nikdy nedají dohromady (Larissa Strickland se předávkovala v roce 2006), žádná jejich deska nevychází v remasterovaný reedici, nic takovýho. Píšu to zhruba z podobnejch pohnutek jako jeden z prvních textů v NejKecech; poctu Cosmis Psychos z roku 2005 (čtěte když tak TADY). A ty pohnutky se dají zhruba shrnout do výkřiku „KURVA DO PRDELE TO JE I PO TOLIKA LETECH TAK FANTASTICKÁ, ÚŽASNÁ DOPRDELE KURVA KAPELA!!!!!!!!!!“

Prosím vás, jestli jste sem už kliknuli, nečtěte si tyhle dementní stařecký (ale brejle mi seknou!) kecy bez toho, abyste si nejdřív pustili tadyhle kolegy z Laughing Hyenas. A pusťte si je, prosím, NAHLAS. Počkám... Díky.

Laughing Hyenas vydali „Life Of Crime“ v roce 1990 na Touch and Go, na desce je jen osm skladeb, a je to bez debat jedna z nejmocnějších rockovejch nahrávek všech dob. Jestli neuznáváš sílu Laughing Hyenas, nemáme si co říct – aspoň pokud jde o muziku. Můžeme spolu kecat o životě, o přírodě, o spoustě věcí, ale jestli neuznáváš sílu Laughing Hyenas, muzika jednou z těch věcí nikdy nebude. Dál: upřímně nesnáším jakoukoliv macho pózu (chci hladit Morrisseyho po vlasech) a uznávám, že na světě neexistuje větší a stupidnější klišé než „muzika s koulema“. Ale TOHLE je muzika s koulema. S obrovskejma, chlupatejma koulema. John Brannon (mohli jste ho nedávno vidět na 007 na koncertě veteránů Negative Approach, kde řval před Laughing Hyenas) totiž při zpěvu kromě hlasivek používá hlavně koule. Když John Brannon řve, slyšíš řvát svojí vlastní temnou sílu – nezodpovědnýho magora nasáklýho chlastem, kterýho zbožňujou ženský, a kterej přitahuje průsery. John Brannon je největší bouchač. Největší frajer v celým baru. Neser boha. To je prostě neoddiskutovatelnej fakt.

KOULE!

„Life Of Crime“ je jednou z těch polozapomenutejch hlučnejch perel hlučnýho začátku 90. let. Rocková muzika tehdy bublala a vřela, a když se podíváš zpátky, spousta z těch garážovejch desek velmi snadno „přežila.“ No a „Life Of Crime“ nejen že „přežila“, ale s patinou času dostala ještě temnější, divočejší odstín. Sorry, ale takováhle muzika už dneska skoro nevzniká (taky už nepotkáš moc frontmanů, který si ten mikrofon rvou do chřtánu, jako by na tom záležel jejich život).

Jedna z nejlepších věcí na Laughing Hyenas byla taky to, že jejich kořeny vězely pevně a hluboko v černý bluesový hlíně. Je to muzika, kterou hráli bílý kluci (a holka) z Ann Arbor (jak jinak? Michigan, Detroit, DETROIT ROCK CITY!), ale hráli ji s respektem ke všem následovníkům Roberta Johnsona. Ohulená kytara Larissy Strickland, DOKONALÁ RYTMIKA (všimněte si kurva těch basovejch kopanců!) a nad tím vším burácí bluesman Brannon. Mlátíš u toho hlavou jako patnáctiletej fakan na prvním punkovým koncertě, ale cejtíš za tím tu obrovskou bolest a ještě větší VÁŠEŇ.

Nevím jak vy, ale já si někdy pustím tyhle starý songy na YouTube (mají pár stovek, maximálně pár tisícovek zhlédnutí) a pročítám komentáře lidí, který tu kapelu viděli živě. U Laughing Hyenas můžete narazit na následující popisy:

„i saw these guys at barking tuna. surreal. i have never seen anything like it, before or since. everybody just stopped. threw a deck of cards into the crowd and walked off the stage. dumbstruck.“

„They opened for Sonic Youth in the early 90's in NYC - and blew them away. Killer band.“

„I saw these guys once at a music fest in kalamazoo MI. the crowd was just utterly hypnotized. when the set was over, they just stopped. It was almost freakishly quiet. Then the lead singer walked to the edge of the stage and flipped a deck of cards into the crowd. It was fucking awesome. I got chills, and i'm a vet of punk shows. seriously twisted shit.“

„Remember them supporting Killdozer in London- blew them away!“

Laughing Hyenas byla jedna z nejlepších KAPEL všech dob – za tím si pevně stojím. A ještě poslední věc, z který mi běhá mráz po zádech. Všimni si toho zřetelnýho sexuálního pnutí v jejich muzice: holka s pekelně nařvanou kytarou sází naprosto světový riffy, který otřásají samejma základama příčetnosti, zatímco chlapík s obrovskejma koulema je oddaným otrokem toho zvuku. A na oltář mu pokládá svoje hlasivky a černý srdce. „Life Of Crime“ – amen.