Moje buzola aneb inkvizici na inkvizice
John z Fetch! 1. 5. 2006
Sakra. Místo smolení diplomky mě něco nutí napsat tohle. Je to touha přesvědčit svět, že je něco tak a tak, nebo potřeba přesvědčit sama sebe, že je můj pohled správný? Nevím. Zajímavé je, že zrovna ve středu jsem o možnosti něco na SRR stránky napsat mluvil se Záhořem. Říkal jsem, že ji vnímám, jen je otázka, kdy dozraje čas. Přišlo to dřív, než jsem čekal. Ale když to není později, jinak to být nemůže. Budu se snažit ve stručnosti a konkrétnosti držet linie, i když to není jednoduché, protože, jak říká můj oblíbený přitroublý citát: „Všechno souvisí se vším a nic s ničím“.
Kam ukazuje Johnova buzola?
Myslím, že jediná spolehlivá kategorie odlišující blbce (v tomto textu ten, kdo není schopen rozšířit moje vnímání světa) od neblbce je právě tahle kategorie. Jakékoli poznávací znamení typu hlášení se k nějaké doktríně, portfolio přátel, používaný slovník, způsob životosprávy, zaměstnání, hudební preference, deklarovaná víra atd., jednou zkolabuje. Aspoň já to mám vyzkoušené. Některé rysy mohou sloužit jako vodítko, nikoli však univerzální, a to je důležité mít na paměti (jako logik bych chtěl připomenout, že mluvím v intencích reálného života, nikoli matematické teorie, čili nemá smysl hledat extrémní protipříklady).
Všechno souvisí se vším
Opravdu nemám rád (pokud nejsou myšleny z legrace) jednoduché kategorické soudy, paušalizace, vyznačující se nepodložeností. Odsuzování lidí, co žerou maso, tvrdí, že jsou straight edge, poslouchají Landu, zahnuli svému partnerovi, přísluší k svědkům Jehovovým, jenom na základě takového rysu mě vždycky skvěle pobaví. Z mojí zkušenosti vyplývá, že zrovna lidi, co tohle vehementně prohlašují, často skončí mezi blbci. Nezřídka narozdíl od jednotlivců, co na sobě mají kritizovanou nálepku.
Přijde mi, že pokud někdo něčemu opravdu věří, protože co si budeme povídat, materializovaná racionální úvaha není hybným momentem postojů, ač leccos (nechci spekulovat o tom, zda všechno nebo velmi malou část) lze ex post zdůvodnit, nešíří svůj pohled na věc militantně. Tak třeba já poznám, koho poslouchat, a koho nechat bzučet do cizích uší. Když se dva blbci s opačnými názory hádají o nějakém problému, nezačnu přitakávat tomu z nich, jehož deklarace se více blíží mým názorům. Je to jen koincidence, nikoli důsledek příbuzných procesů. Naopak, fundovaná opozice je pro mě mnohem zajímavější než bezvědomé papouškování výroků blízkých mému pojetí. Nehledě na to, že schopnost argumentovat se z naší společnosti jaksi vytratila. A říkám, že argumentovat se dá o všem.
Třeba mi někdo poradí, jestli jsem zabloudil ve vlastním labyrintu a o co přicházím já.
1. 5. 2006, Modřany, studenej kvartýr
