Silver Rocket

Doomtree – All Hands

Miluju věci, co dávají smysl DOHROMADY. Ten pocit, když se energie několika lidí zhmotní do desky, koncertu, skladby, labelu – čehokoliv. Proto mám rád basket v podání San Antonio Spurs; je nesobeckej, inteligentní, plynulej, zábavnej. A přesně z toho důvodu miluju i alba Doomtree.

„All Hands“ vznikalo tak, že každej ze sedmi členů Doomtree strávil nějakej čas sám ve srubu daleko od „online“ režimu. Tyhle zápisy ze samotky pak sloužily jako základ nový desky. Těžko říct, jak moc ovlivnilo „srubový soustředění“ náladu nahrávky, „All Hands“ je ale každopádně o dost temnější než předchozí „No Kings“ (2011). Na první poslech objevíš možná jen jeden „hit“ (ano, řeč je pochopitelně o „Gray Duck“), nicméně tohle album je taky naprosto soudržný, kompaktní a nesobecký. Stejně jako basket San Antonio Spurs.

Všichni máme tendenci měřit, soutěžit, srovnávat. Kdo má v tracku nejlepší sloku, kde je na kompilaci nejvýraznější, komu se nejvíc povedlo hraní na festivalu... „All Hands“ vám ale v tomhle naprosto sebere vítr z plachet. Parádní sloka následuje parádní sloku, Mike Mictlan září stejně jako P.O.S. Tyhle lidi se navzájem podporujou tak zcela a bezvýhradně, že se to nutně muselo přenýst do muziky.

Čím víc se do alba nořím, tím víc oceňuju nenápadnej akcent na typický atributy zvuku a projevu Doomtree. „Heavy Rescue“ – paprsek naděje, kterej vysílá „hlas rozumu“ Cecil Otter. Nenápadný šéfovství P.O.S. napříč deskou, elegance a inteligence Dessy, mistrovský beaty made by Lazerbeak a Paper Tiger (tyhle chlapíky bych chtěl mimochodem někdy potkat osobně). Jsou tu ale i nový a nečekaný odstíny – agresivní „tlustý“ zvukový stěny v „Cabin Killer“. Nebo překvapivě introspektivní Sims v „80 on 80“.

Doomtree jsou na „All Hands“ skoro jako rocková kapela, která MAKÁ v dokonalý soudržnosti a sehranosti. Pocit z desky se totiž fakt blíží třeba zážitku z koncertu, kde cejtíš euforii z hraní živý kapely. Připadá mi fantastický, jakou věc může DOHROMADY stvořit sedm lidí, který mají i svoje vlastní sólový projekty, dráhy a kariéry.

A když jsem na začátku zmínil San Antonio Spurs, nemůžu nepochválit Simse za naprosto přesný a vtipný basketbalový reference v jeho textech: „Something inside of me is slowly exploding, I feel like Kobe on the sideline" ve "Final Boss" je PŘESNĚ ten pocit, kterej máš, když strašně chceš do něčeho zasáhnout, ale musíš počkat, až na tebe přijde řada. A narážka na Joakima Noaha v "Gray Duck" taky funguje! Deska jako svině.

„All Hands“ si můžete poslechnout TADY.