Silver Rocket

Maserati – Rehumanizer

Nemá cenu to zastírat: Maserati dělají cca od roku 2007, kdy vyšla deska „Inventions For The New Season“, plus mínus to samý. Ne, neznamená to, že by jejich alba splývaly (a třeba na „Rehumanizer“ jsou dvě věci s vokálem – sic!). Znamená to, že Maserati jsou pro mě v kategorii kapel jako Unsane, Shellac, Lungfish atd. – poznáš je po pár vteřinách, rozdíl mezi deskama je minimální, ale právě proto je miluješ. Navíc: Maserati dneska kopíruje TOLIK kapel, že se pomalu zapomíná na to, že spoustu z těch hudebních postupů přinesli mezi prvníma právě Maserati.

Pojďme se ale tentokrát vysrat na nějaký nedůležitý kecy a pojďme k podstatě věci. A podstatou věci je u Maserati, holky a kluci, RYTMIKA. Pokud nejsi nadšenej z nový desky Mortal Cabinet a nebo nemáš hlavu v prdeli nějakým jiným zvráceným způsobem, určitě chápeš, že základem dobrý kapely jsou epochální BICÍ. Jenže: spousta bubeníků si pod pojmem „epochální BICÍ“ lačně představí co nejvíc bubnování. Chyba tyvole. Chyba! Teď si, přátelé kvalitní rockové muziky, společně pusťme track „End Of Man“ z nový desky Maserati „Rehumanizer“. Tak. Máte to? A teď sledujte.

0:00 – 1.43: Bubeník Mike Albanese to mastí tak, jak byste čekali a jak byste to zvládli i vy, pokud se bicím aspoň trochu věnujete. Kytary se mezitím přidávají, kovovej „hlas“ ti něco říká, Kraftwerk ve vesmíru, napětí malinko roste. Pohoda, ale nic extra zázračnýho.

1.43 – 2.14: To je první lehce geniální moment. Track se zlomí do trochu syrovější gradace, ale Mike místo aby něco přidal a „podpořil“ tu nastupující sílu (tak by asi leckterej bubeník uvažoval), tak on UBERE hajtku a jede v podstatě jen kopák a virbl a trochu kotel.

2.14 – 2.34: Najednou se to celý vysvětlí: Mike před chvílí ubral hajtku, aby si vytvořil prostor pro to lehký hraní s hajtkou do protirytmu, ale nedává to celou dobu. Jen to naznačí a zase se s hajtkou odmlčí.

2.34 – Mike už se tyvole vůbec nedrží zpátky a hajtku tam do toho protirytmu nasere na plný koule... A STARTUJEME!

Hele, tohle je jen malinkej detail v celý skladbě, ale já jsem z toho úplně nadšenej. Maserati negradujou ty tracky tak, že se to celý přidává a přidává a mohutní a roste a další pedály a další pedály a větší a větší zvuková stěna – až najednou prázdný PŠOUK... Maserati s tím pracujou tak, že zároveň, ano, mlátíš hlavou jak na koncertě Motörhead, ale taky ti to nabízí PLÁN B, skrytou linku, kterou když objevíš, otevře se ti pak celý řečiště. Přijďte na ten koncert, jsem si 100% jistej, že to bude makat jak HOVADO...