Silver Rocket

Lemmy byl NÁŠ člověk

„Hello, I´m Johnny Cash“ a „We Are Motörhead And We Play Rock´n´Roll“ jsou dvě nejlepší věty, který kdy zněly na začátcích koncertů. Ta druhá je ale o něco větší: je v ní totiž „WE“ a v tom „WE“ je zároveň gang, parta blbců, komando, smysl všeho, úplný kreténi, spojenectví na život a na smrt, absolutní pruda, totální extáze – záleží na tom, v jaký fázi se právě KAPELA nachází.

Nezačal jsem hrát v kapele kvůli Lemmymu a Motörhead. Začal jsem hrát v kapele kvůli Unsane, Dead Kennedys, AmRepu atd. Nicméně věřím, že nad KAŽDÝM blbem, kterej někdy strčil šňůru do zesáku a točil „volume“ čudlíkem doprava a doprava a doprava a furt doprava, držel ochrannou ruku Lemmy. Fakt tomu věřím. Ne v nějakým přeneseným slova smyslu. Fakt VĚŘÍM, že díky Lemmymu jsme se zatím nezabili někde ve tři ráno na zmrzlý silnici, že díky Lemmymu nás zatím ta elektrika nekopla fatálně atd. Lemmy to nějak zařídil, byl tady vždycky PRO NÁS. Byla to taky jediná rocková hvězda (ne „hvězda“, ale určitě víš, jak to myslím), kterou jsme nahoru poslali MY, WE, všichni blbci z kapel. Lemmy byl v tý „lepší společnosti“ náš vyslanec a reprezentoval nás fakt dobře.

Lemmy byl důvod, proč tě nikdy ANI NENAPADLO stěžovat si po koncertě pro pět lidí, že spíš ožralej na zemi v nějaký studený díře. Lemmy byl důvod, proč tě nikdy ANI NENAPADLO přemejšlet o tom, jaký by to bylo, kdybys dal ten „volume“ čudlík jen malinko doleva. Nikdy. Lemmy se tyvole narodil v roce 1945 a nikdy nikdy nikdy ten čudlík doleva nedal – a ty bys to chtěl udělat, když ti ještě nebylo ani padesát? NESER BOHA!

Nikdy jsem si to neuvědomil, ale Lemmy byl pro mě v muzice vlastně skoro až otcovská figura. Skvělej fotr, fotr nás všech. Podívejte se na nějakej živák Motörhead – kouká na nás z pódia v podstatě trochu starostlivě a má radost, když se dobře bavíme. Kurva, nečekal bych, že Lemmy někdy umře.

Tenhle text je stejně nedokonalej jako muzika, kterou popisuje. No a co, seru na to.

Díky, Lemmy.