Koncerty Silver Rocket |
---|
25. 4. Praha - Meet Factory: Karate (USA) |
15. 11. Praha - Meet Factory: New Model Army (UK) |
Aktuální články |
---|
Novinky: 19. 12. Kamil Šír (1973-2024) |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 9. 12. OTK: Brno – deset let |
Mám rád společenství lidí kolem „labelu“ Sakraphon, takže mi nemohlo uniknout „vánoční“ EP Otra Vez (zadara můžete stahovat TADY); kytarista a zpěvák Poďous je taky neúnavnej motor spousty různejch akcí.
5 tracků za 19 minut, autentickej pocit mírně plesnivý zkušebny – je tu spousta věcí, s kterejma se lehce identifikuju. Ze všeho nejvíc mě ale na Otra Vez baví jejich přímočará „obyčejnost“. Připomínají mi Janitor Joe: asi nejmíň nápadnou kapelu na Amphetamine Reptile, která v sobě nicméně měla přesně tuhle neokázalou syrovost. Líbí se mi klidnější pasáže, kdy je hezky slyšet, jak si basa (mimochodem, místama moc hezký linky!) s kytarou „povídají“. Zdaleka nejlepší jsou Otra Vez v těch nejjednodušších riffech – jako třeba v závěrečný „Pod tlakem“. Baví mě kapely, který necejtí potřebu přidávat další a další vrstvy nápadů. Je bezesporu milion možností, jak skladbu postavit, ale často je nejlepší ta úplně základní verze („Musíš se rozhodnout na první dobrou,“ zpívá Poďous v „Pod tlakem“). Otra Vez tohle instinktivně tuší a to je jejich eso.
Paradoxně nejmíň přesvědčivej je první track „Proti sobě“, celý EP pak ale umanutě graduje s každou další věcí. Mám pocit, že Otra Vez vlastně jen naznačili, jak FAKT DOBRÝ jednou můžou bejt. Jsem dost zvědavej na jejich další nahrávky.