Silver Rocket

Sophia: Do prdele!!!!!!!! Slyšíš to v tom taky?

Zdravím.

Když jsem nedávno v kuloárech zaslechl informaci, která byla v té době ještě přísně tajná, že v Praze bude hrát Sophia, tu radost, která následovala, jsem v sobě málem nerozdýchal. Byl jsem přesvědčený, že tuhle kapelu živě nikdy neuvidím a smířil jsem se s faktem, že jsem to prostě nestihl. O Sophia jsem četl poprvé tady na stránkách Rakety asi před šesti lety, před koncertem Robina akusticky. Přesně vím, v jakém rozpoložení jsem tehdy k článku asi přistupoval. Když čtu slovní spojení kluk s kytarou, očekávám vždycky v devíti z deseti případů vysokou míru radioaktivity a přibližuju se k těmhle věcem hodně obezřetně.

Připravte se na to, že teď budu nabírat z patetického soudku plné lžíce mojí historie, ale tak už to asi u životních lásek chodí. Myslím, že to byl Aran (Díky!!!), který tam psal mezi řádky o kapele The God Machine, kterou jsem si tehdy těsně před odjezdem ze školy narychlo stáhl a odjel na víkend domů na Slezsko, což je mimochodem jen pro upřesnění země nezaslíbená, a kterou nejlíp vystihl Orel, jako místo, kde se nedá praktikovat moc životních slohů. O víkendu se ke mně stavil Záclona (Planety) s přehrávačem a vyměnili jsme si nějakou hudbu. Nahrál jsem mu tam One Last Laugh In a Place of Dying, že se o tom psalo něco na Raketě, ale ještě jsem to neslyšel. Záclona při odchodu říkal, že si to pustí cestou domů. Současně jsme si za chvíli poslali zprávy, které vypadaly asi nějak takhle: Do prdele!!!!!!!! Slyšíš to v tom taky?

Pusťte si Alone, In Bad Dreams a Painless hned po sobě, jak jsou řazeny na desce a ta škeble co nosíte na krku, vám vybuchne a zbude po ní jen dým.

Desky Sophia následovaly brzy na to. Jejich hudba je nejvíc krystalicky upřímná věc, kterou jsem na téhle fakin planetě kdy slyšel. Není v tom ani miligram podbízivosti, kalkulu ani ega. Když poslouchám Robina zpívat, věřím mu naprosto každé slovo. Jeho texty jdou až na samu dřeň, nejsou nijak abstraktně krkolomné, vyprávění jde lehce uchopit, jeho myšlenky samovolně plují lehce za sebou, a přesto se vám mráz zarývá neuvěřitelně hluboko pod kůži. Ta atmosféra co zvládne Sophia vytvořit je naprosto ojedinělá a není nic, co by se tomu aspoň vzdáleně přibližovalo.

Věřím, že jejich nová deska As We Make Our Way (Unknown Harbours) bude pro hodně lidí tady v následujících žebřících SR deskou roku. Před nimi zahrají Planety. Můžeme si přát něco víc? Lepší spojení neexistuje. Že tyhle superlativy o nejlepších kapelách na světě čtete před každým koncertem a o každé kapele, které dělá SR koncert? Jo jasně, chápu. Jenže tentokrát je to opravdu PRAVDA. Nejít na prvního máje na Dobešku hraničí podle mě s ryzím šílenstvím a životní prohrou. Takže pokud máte na neděli naplánovaný porod, svatbu, střevní chřipku, chcete si ještě na chvíli zdřímnout v kómatu apod., všechno zrušte a přijďte tam. V případě, že se vám Sophia líbit nebude, o čemž silně pochybuju, tak si uvědomte, že o tomhle koncertu se budou za pár let vyprávět legendy. Budete si pak třeba moct užívat i to, jak s nevzrušeným výrazem ve tváří, jako byste někomu vyprávěli, co jste jedli dneska k snídani, řeknete, že jste tam tehdy byli a byl to nejlepší koncert vašeho života. Takže na viděnou v neděli!!!

Zatímmm Palo